“S partnerem nás seznámila moje známá, byla to jeho teta, bylo to takové rande naslepo. Jednoho dne jsem se se známou domluvila, že si vyjdeme posedět, vzala s sebou i jeho a přeskočila mezi námi jiskra. Žili jsme spolu necelé tři roky, soužití bylo velmi problémové. Partner byl manipulátor, psychicky mě týral, ale všechno jsem snášela, protože jsem do něj byla zamilovaná. Spolu s ním jsem začala užívat i tvrdé drogy a to mě dostalo na úplné dno,” vzpomíná Veronika.  

“Od začátku dítě nechtěl a posílal mě na potrat”

Pak přišel zásadní okamžik v jejím životě – zjistila, že je těhotná: “Když jsem zjistila, že jsem těhotná, musela jsem se rozhodnout mezi drogami, přítelem a dítětem. Jakmile jsem na ultrazvuku slyšela tlukot srdíčka mé dcerky, měla jsem hned jasno, rozhodla jsem se bojovat o své dítě a za normální život. Otec od začátku dítě nechtěl, posílal mě na potrat, situace se částečně vyřešila, když byl odsouzen za neplacení výživného na své děti z předchozího vztahu. V tehdejším bydlišti se mi nedařilo začít nový život, protože pocházím z malého města a doháněla mě minulost. Pracovnice OSPODu mi doporučila azylový dům ve Vsetíně.” 

Veronika se tak do Vsetína přestěhovala a začala žít nový život. Už pět let se ambulantně léčí, neužívá žádné drogy, ani alkohol, sama se k tomu nechce nikdy vrátit.

Teď Veroniku trápí především to, že se jí nedaří sehnat práci. Potřebovala by pracovat pouze ve všední dny na ranní směny, aby mohla dcerku odvádět a vyzvedávat ze školky. Ráda by pracovala jako prodavačka, na tuto profesi má i výuční list. 

Otec alimenty neplatí, a tak jsou vymáhány soudně. Veronika dostává alespoň náhradní výživné od státu a další dávky včetně podpory v nezaměstnanosti, příspěvku na dítě a příspěvku na bydlení. 

My mamince fandíme, fanděte s námi.