“Jsem ze sedmi sourozenců, dětství jsem měla pěkné. Samoživitelkou jsem se poprvé stala před více než dvaceti lety. Otce nejstarší dcery jsem poznala v roce 1998 a otěhotněla jsem. Přišla jsem na to, že otec dcery má svou šťastnou rodinu, proto jsem tehdy zůstala poprvé sama. Dcera je již dospělá a samostatná, má dvě děti. Jedno její dítě, vnuka Gustava, mám v péči já. O pár let později jsem se seznámila s otcem syna Štefana, syn byl neplánované miminko, ale jsem ráda, že ho mám. S otcem jsme spolu žili asi do jednoho roku Štefánka, přítel měl problémy se zákonem, byl agresivní, kradl, obviňoval mě z nevěry. Nakonec ho zavřeli a náš vztah nadobro skončil,” svěřuje se Soňa se svým životním příběhem.

“Byla jsem smířená s tím, že mám dvě malé děti a partnera nebudu hledat, ale potkala jsem muže, se kterým mám Pavlíka, Nikolase a Moničku. Bydleli jsme pár kilometrů od sebe, ale byl to vždy jen známý. Opravoval auta, a tak často chodil za mým otcem, u kterého jsem s dětmi tehdy bydlela. Jednou přišel za mnou, dal mi parfém a že by to se mnou chtěl dát dohromady. Nechala jsem tomu volný průběh, protože jsem znala jeho minulost – byl i několikrát ve vězení. Byla jsem naivní, ale řekla jsem si, že poznal jen to špatné, tak mu ukážu, že může žít normální život. Po půl roce společného bydlení u mých rodičů už moje matka nechtěla, abychom tam bydleli, tak partner sehnal podnájem. Partner nepracoval, nebyl ani na úřadu práce, vše jsem platila já. Když jsem byla těhotná s Pavlíkem, začal partner krást, později mě začal fyzicky napadat a začal fetovat,” doplňuje Soňa.

Děti na čas skončily v ústavní péči

Po porodu syna Pavlíka se situace v domácnosti Soni zhoršila. Nakonec celá rodina musela opustit byt a skončila na ubytovně: “Partner byl stíhán za krádeže na svobodě, byl drogově závislý a našel si i závislou partnerku, vodil si ji na ubytovnu a mě před ní ponižoval a mlátil. Vždy se pak od ní vracel zpátky ke mně, jednou mě znásilnil a já znovu otěhotněla. Neměla jsem sílu, abych vše oznámila na policii. Na ubytovně už jsem byla jen já s dětmi bez elektřiny a vody, proto mi OSPOD odebral děti. Během chvilky jsem přišla o všechno. Osm měsíců jsem byla bezdomovkyně, denně jsem jezdila za svými dětmi, neměla jsem nikoho z rodiny, aby mě podpořil. Partnera zavřeli týden po tom, co mi děti odebrali. Po porodu Nikoláska přišli z OSPODu a řekli, že miminko musí do kojeneckého ústavu. Začala jsem za své děti bojovat, našla jsem si azylové bydlení, vrátili mi syna Nikoláska a do jednoho roku mi vrátili všechny tři děti.”

Tím ale peripetie v životě Soni nekončily. Poté, co jejího partnera pustili z vězení, Sona znovu otěhotněla: “Když jsem byla v pátém měsíci těhotenství, přítele opět zavřeli. Zapřísáhla jsem se, že ho už nikdy k dětem nepustím. Nejmladší dceři Moničce je už osm let a od jejího narození žiju s dětmi sama. Teď už pět let pracuju jako uklízečka a jsem spokojená.”