“S bývalým manželem jsem se poznala na Slovensku, kam jsem přijela za svou kmotrou. On se s kmotrou znal a často k ní chodil na návštěvu. Začali jsme se společně bavit, až vše přešlo do vztahu. Rozhodla jsem se přestěhovat za partnerem na Slovensko. V té době jsem otěhotněla, bylo mi 19 let. Po krátké době na Slovensku jsme se vrátili zpět do Čech. Vztah byl zpočátku hezký. Po narození syna jsme se vzali. Potom začal být otec dětí agresivní, fyzicky mě napadal a trestal i nejstaršího syna. Snažila jsem se mu domluvit, ale nepomohlo to. Manžel ale začal mít i jiné problémy – kradl, hrál automaty, dostal se do špatné společnosti. Kvůli častým krádežím byl dvakrát odsouzen, nejprve na dva a půl roku, poté na sedm let,” vypráví Mária. 

“Nikolas má těžkou epilepsii, a tak nepracuji a zůstávám s ním doma”

S partnerem, se kterým má Mária syna Nikolase se poznala na svatbě své sestry: “Začali jsme společně bydlet v městském bytě ve Vamberku. Kvůli rekonstrukci jsme se museli vystěhovat, poté jsme společně žili na různých ubytovnách, kde jsme se ale začali hádat. Nikolas má těžkou epilepsii, tak nepracuji a zůstávám s ním prozatím doma a pobírám příspěvek na péči. Partnerovi se ale nelíbilo, že musí vše hradit sám. Hádky neustále pokračovaly, tak jsem se rozhodla odejít do azylového domu.”

Se svojí rodinou se Mária téměř nevídá, a tak se nemůže s prosbou o pomoc obrátit ani na ni.  Alimenty dostává pouze na dceru Veroniku, pobírá příspěvky na děti, na bydlení a na péči.

Mária věří, že od září bude moct Nikolas nastoupit do speciální školky a ona si najde nějakou práci. Bavilo by ji uklízet.

My mamince fandíme, fanděte s námi.