S Michalovým otcem se Lucie poznala před sedmi lety a brzy po seznámení otěhotněla: “Řekl, že se o nás postará. Ale bohužel jsem byla na všechno sama, od domácnosti až po starání se o syna a nakupování pro celou rodinu. Vše jsem platila jen z rodičovského příspěvku. Přítel nikdy nic nekoupil. Platil jen půlku nájmu, zbytek já. Se synem si nehrál, nevěnoval se mu. Prý na to neměl nervy.”

Náš vztah byl chladný

Partner podle Lucie jevil o syna jen minimální zájem, stejně tak o Lucii: “Nikam jsme nejezdili, jen jsme byli doma. Když jsem chtěla na výlet nebo ven, řekl, že nejsou peníze. Šetřil, kde se dalo. A když musel, dal raději peníze do auta na opravu než pro nás. Byl jen doma a hrál hry na notebooku.” 

Lucie se ocitla v náročné situaci, kdy se musela sama postarat o veškeré finanční záležitosti i o Míšovu výchovu. Musela chodit na brigády a hodně jí pomáhala maminka. Od přítele Lucie odešla po pěti letech. Dřív neměla kam jít, byt byl psaný na něj. “Je to rok, co jsme sami. A je nám líp,” dodává Lucie. 

Výzva je vyjít s penězi a zajistit Míšovi to, co potřebuje

Lucie se snaží Míšu rozvíjet, jak jen to jde. Spoléhá při tom na podporu své rodiny, hlavně maminky, která Míšu hlídá, když nemůže do školky. “Bývalý partner a jeho rodina se starají minimálně. Chodím do práce, mám i brigádu. Lepší práci se mi nedaří najít, protože je obtížné skloubit práci s otevírací dobou školky,” uzavírá vyprávění o své aktuální situaci Lucie.

My mamince fandíme!