“S otcem syna Vojty jsem se potkala, když mi bylo sedmnáct let. Chodila jsem ještě do školy, bydleli jsme spolu, ale začal pít a kouřit marihuanu. Nechtěl pracovat, nestaral se a byl hrubý. Odešla jsem od něj, ale pak jsem zjistila, že jsem těhotná. Věděl o tom, ale nijak se k tomu neměl. Po porodu syna jsem žádala soud o určení otcovství a péči o syna. Se vším souhlasil, ale se synem se nechtěl vídat a do teď nevídá, syn o něm neví. S druhým bývalým přítelem mám dceru Nikolku, on vzal Vojtu za svého a Vojta ho má jako tátu. Byli jsme spolu tři roky, ale přestalo to fungovat, tak jsme šli od sebe. Neměla jsem kam jít, našla jsem azyl v Havlíčkově Brodě. Po roce se mi podařilo najít bydlení a žiju teď v Jihlavě”, popisuje Lucie své životní peripetie. 

Otec na syna nic neplatí 

Po té, co Lucii skončil rodičovský příspěvek, tvoří její příjem pouze příspěvek na bydlení, přídavky na děti a alimenty, které ještě donedávna dostávala nepravidelně. 

“Vloni jsme se přestěhovali z azylového domu do pronájmu, ale je těžké vše sama platit, jsme na tom teď špatně po finanční stránce. Moc bych chtěla, aby se děti měly dobře, abych jim mohla koupit nejen, co potřebují, ale i nějakou maličkost pro radost. Pro Vojtu bych si přála kolo, je mu sedm let a neumí jezdit na kole, protože jsme nikdy neměli dost peněz, abych mu ho pořídila. Jinak má Vojta moc rád dinosaury, ví o nich všechno, rád si prohlíží knížky a maluje a jsem na něho pyšná, že běhá pro různé nadace a vyhrává medaile. Dcera Nikolka je moc hodná, mazlivá, má ráda panenky, zvířata, hračky na baterie s hudbou, ráda si zpívá a maluje. Nedávno jsem se s jejím otcem dohodla na tom, že si ji vezme do péče. Nikolka tedy momentálně bydlí s otcem v Havlíčkově Brodě, kde chodí do školky, má tam doktory a taky babičku, se kterou se vídá. Já bych to bohužel sama neutáhla, takže mi to pomáhá a aspoň můžu intenzivně hledat práci. Otec syna na něj neplatí nic,” uzavírá Lucie svůj příběh.

My mamince fandíme, fanděte s námi.