“S otcem nejstaršího syna Patrika jsem se rozvedla, když byly synovi čtyři roky. O rok později jsem v České republice navázala vztah s otcem dvou mladších synů, kde jsem s ním i žila, pouze kvůli porodům jsem jezdila na Slovensko. Když jsem se po porodu mladšího syna Lea vrátila do ČR, cítila jsem, že partner je jiný než býval. Zanedlouho se začalo stávat to, že nechodil domů z práce, byl strašně nervózní, hledal záminky k hádkám a vybíjel si na mě vztek. Zamykal mě doma, bral mi telefon, nemohla jsem chodit ven ani s dětmi, podezíral mě z nevěry. Nakonec jsem se od sousedky, dozvěděla, že chodí do herny, kde utrácel všechny naše peníze, proto byl tak nervózní. Den před Leovými narozeninami mě vzbudil s nožem pod krkem a chtěl po mě peníze. V tu chvíli jsem si řekla dost a utekla s dětmi k sousedce. Kontaktovala jsem azylové domy, našla jsem jeden v Praze a ještě ten den jsem tam s dětmi odjela,” popisuje Lucia svůj příběh.

Fyzické násilí od otce dcery

Lucia po čase potkala budoucího otce dcery Veroniky: “Přítel vzal moje děti za své a ty mu dodnes říkají tati. Po půl roce známosti jsem otěhotněla, ale on zároveň přišel o práci. Museli jsme bydlet na ubytovně, sice chodil na brigády, ale nebylo to ono. Začali jsme se hádat, měli jsme rozdílné názory na výchovu dětí. Začal děti bít a když jsem se u toho vyskytla já, schytala jsem rány taky. V pátém měsíci těhotenství jsem ho opustila a jela na Slovensko. Mezitím jsem porodila a když bylo dceři deset měsíců, naletěla jsem mu a uvěřila, že se změní a bude s námi a vrátila se k němu. Byla to velká chyba, za 4 měsíce mě zase napadl. Šla jsem na OSPOD a dostala jsem se do azylového domu v Žamberku.

Lucia nemá dokončenou školu, ale velmi ji baví pečení. Byla by ráda za jakoukoliv práci. Momentálně nedostává výživné ani na jedno dítě, na oba otce je podáno trestní oznámení za neplacení výživného, ale ani to zatím nepomohlo v tom, aby Lucia jakoukoliv částku od otců dostala.