“S otcem dětí jsem se seznámila v červnu 2014 a ze začátku to byl pěkný vztah. Společně jsme i pracovali a já brzy otěhotněla. Přestěhovali jsme se k jeho mámě, která měla velký byt a žila v něm sama. Narodil se Matyášek. Na malé vesnici byl ale problém s dojížděním do práce, jelikož jsme neměli auto a autobusy jezdily špatně a taky jeho máma chtěla trochu klid od plačícího miminka. A tak jsme se odstěhovali k jeho bratrovi. Přítel začal pracovat na pile, ale dlouho tam nevydržel. Doufala jsem, že už budeme bydlet sami, ale ze svého příjmu našetřit na kauci nedokázal. Po nějaké době začal pracovat u popelářů a opět jsme se stěhovali k jinému bratrovi. Tam se narodil Tomášek. Chování otce dětí se zhoršilo, házel s nimi, dával jim rány do zad (jeden byl v té době miminko a druhý batole), křičel na ně i na mě, nadával mi, strkal do mě, dával mi pěstí. Jela jsem na týden k mámě a doufala, že po návratu to přestane. Ale po příjezdu mě znásilnil a vznikla Esterka. Jeho chování se dál zhoršovalo. Skončil v práci, vytahoval na mě nůž. Stěhovali jsme se zase k jeho mámě a bylo to čím dál horší. Byl agresivní vůči mně a dětem, jeho máma na mě brala koště, když jsem se ozvala,” popisuje Eva komplikovaný vztah s otcem svých dětí.

Tři z dětí počala proti své vůli

Příběh Evy je dlouhý a neveselý: “Když už jsem to nemohla vydržet, odešla jsem s dětmi do azylového domu. Partner mě opět přesvědčoval, že už má domluvenou práci, byt, že se objednal k psychiatrovi. Odjela jsem tam na víkend s dětmi a zjistila, že nic z toho není pravda, ale zpět už nás nepustil. Stěhovali jsme se zase k jeho bratrovi. A i když jsem další dítě nechtěla, otěhotněla jsem. V 1+1 nás bydlelo v té době asi patnáct. Majitel bytu jeho bratra nám dal byt, ale práce byla podmínkou pro nájem a tu přítel stále neměl, takže jsem těsně před porodem zůstala bez střechy nad hlavou. Naštěstí se nade mnou majitel slitoval a v bytě nechal mě s dětmi. Přítel začal konečně pracovat, narodil se Mikulášek, ale utrpení dál pokračovalo. Opět proti své vůli jsem těsně před začátkem koronavirové pandemie otěhotněla.”

Odchod od partnera

Eva už ale věděla, že takhle dál nemůže, a tak se rozhodla jednat: “Chtěla jsem od něj odejít, obesílala všechny azyly v republice, vše tajně, aby o tom nevěděl. Následovalo trestní oznámení, vykázání, vyšetřování, odchod na azyl, protože mi jeho rodina vyhrožovala. Mezi tím jsem porodila Benjamínka. Psychika moje i dětí se dávala dohromady ještě nějakou dobu. Když jsme byli na azylu, proběhl soud o svěření dětí do mé péče. Otec je smí vídat jen pod dohledem OSPODu. Výživné momentálně platí 2 600 Kč na všechny čtyři děti.”

Evě se podařilo najít v Sokolově městský byt, kde v současné době s dětmi bydlí. Ještě před tím, než se Eva s dětmi mohla do bytu nastěhovat, bydlela několik měsíců na faře a lidem z kostela nepřestane být vděčná za jejich pomoc: “Podpořili mě i v době, kdy mi OSPOD navrhoval dát nejmladšího syna k adopci a na azylu nabízeli, abych dala ostatní děti do pěstounské péče. Ale já se odmítla vzdát kteréhokoliv z dětí jen proto, že samoživitelka pěti dětí to má těžké.”

Sama chce pomáhat
Eva by si ráda dodělat dálkově maturitu a následně nějakou rekvalifikaci, aby mohla pomáhat lidem. A vzhledem k tomu, že se blíží Vánoce, ráda by dětem udělala hezké svátky, ale zároveň by chtěla udělat radost i někomu dalšímu: “Na Štědrý den bych ráda s dětmi někomu udělala radost, vyrobíme přáníčka a když to půjde, tak třeba i zazpíváme v domově pro seniory, ale ráda bych dětem i předala něco drobného. Na Vánoce budeme také zpívat v kostele, ráda bych spojila příjemné s užitečným. Kdyby se k nám mohl přidat někdo, kdo se zpěvem živí, mohli bychom uspořádat třeba sbírku na potřebné.”