“Otce Honzíka jsem poznala na diskotéce ve svých šestnácti letech a hned jsem se zamilovala. Byla jsem v prvním ročníku na střední škole a jemu bylo dvaadvacet let. Nevím, co jsem na něm viděla, měla jsem kvůli němu jen problémy,” vzpomíná Barbora na svoji studentskou lásku, která jí změnila život.

Ubližoval mi fyzicky i psychicky

Barbora se kvůli svému příteli rozhodla ve svém mladém věku utéct z domu: “Před mými sedmnáctými narozeninami jsem s přítelem začala bydlet. To byla velká chyba a já poznala, jaký opravdu je. Pomalu jsem zjišťovala, že má různé psychické problémy, proto mě dost často napadal fyzicky i psychicky. Bylo to pro mě těžké období, s rodinou jsem moc nekomunikovala a brzy jsem zjistila, že jsem těhotná. To už jsem nechodila ani do školy, byla jsem jen u něj doma.”

V době mého těhotenství se ovládal

Během doby, kdy byla Barbora těhotná, se podle jejích slov její přítel snažil ovládat se. To ovšem skončilo po narození syna: “Po narození Honzíka jsme se přestěhovali do jiného bytu, kde jsem se musela o vše starat sama, měla jsem novorozeně a muže, který mi s ničím nepomohl, ani nepracoval. Psychické i fyzické násilí se vrátilo zpět a bylo podpořené ještě alkoholem. Když bylo synovi devět měsíců, zaútočil i na něj. To pro mě byla poslední kapka a já odešla.”

Od odchodu od partnera je Barbora s Honzíkem stále sama, otec o syna nejeví žádný zájem, alimenty platí 1000 Kč, ale podle Barbory se na platbu nedá spolehnout. Barbora se navíc potýká se zdravotními problémy, které jí brání chodit do práce, což výrazně komplikuje její finanční situaci: “Už přes rok docházím do psychiatrické ambulance se středně těžkou depresivní poruchou, úzkostmi a strachem z lidí. Jsem na nemocenské a pobírám dávky hmotné nouze. Naše finanční situace je pro nás opravdu těžká”.