“S otcem dětí jsem byla pět let, oba chlapci mají jednoho tatínka. Seznámili jsme se v mých devatenácti letech. Po krátké známosti jsem otěhotněla a začala se těšit na nový život. Partner bohužel užíval návykové látky a ve druhém měsíci těhotenství šel do výkonu trestu za distribuci a výrobu omamných látek. V té době jsem neměla zrovna dobré vztahy s rodinou, proto jsem musela vyhledat pomoc azylového domu”.

“Ušetřila jsem si na kauci bytu, abych mohla odejít z azylového domu.”

Veronika přesto nepřestala věřit, že jednou bude mít úplnou rodinu: “Partnerovi byl vyměřen tříletý trest odnětí svobody. Díky dobrému chování byl propuštěn po osmnácti měsících. Mezitím už se narodil syn Tobiáš. V azylovém domě jsem si ušetřila na kauci bytu a přestěhovala jsem se do nájemního bytu, kam se po propuštění vrátil i partner. Nastoupil do práce a vše se zdálo být perfektní.”

Po roce soužití s partnerem se Veronice narodil druhý syn Juliusek. Poté ale nastala ve vztahu krize: “Partner se opět vrátil k drogám. V domácnosti docházelo k neshodám a psychickému násilí. Veškerá péče o děti a domácnost padla na mě. Partner začal vyhledávat společnost lidí, kteří měli přístup k návykovým látkám. Situace byla neúnosná a já se rozhodla od partnera odejít. Oporou mi byla moje rodina, která se mi snažila pomoci. I přes veškerou jejich snahu jsem opět vyhledala ubytování v azylovém domě”.

Otec s dětmi podle Veroniky nekomunikuje a alimenty neplatí. V současné době má Veronika podanou žádost u soudu na určení výše výživného.