Michaela (29 let) je už čtyři roky sama se třemi chlapci – Adámkem (11 let), Tadeáškem (8 let) a Mirkem (5 let). Každé dítě má jiného otce.
“S tatínkem nejstaršího Adama jsem se poznala, když mi bylo skoro osmnáct let. Byl to krásný vztah, plánovali jsme společně rodinu, vše se zdálo růžové, jak už to tak na začátku vztahu bývá. Když jsem otěhotněla, řekl mi, že mu není osmnáct, jak říkal, ale šestnáct let. Já jsem byla v šoku, nevěděla jsem, co mám dál dělat. Nakonec přijel jeho tatínek se slovy, že doufají, že z mateřské budu živit i tatínka a vše budu platit sama. Odešla jsem od partnera,” popisuje své zkušenosti a dodává, že tatínek Adámka prý nikdy neviděl, ale zvládá platit alespoň alimenty.

S otcem druhého syna si Michaela zažila peklo.
Druhého syna má Michaela ze vztahu, ve kterém si prošla i fyzickým násilím: “Když byly Adámkovi dva roky, dostala jsem se do azylového domu, kde mi kamarádka řekla, jestli bych nechtěla poznat jejího kamaráda, že má syna a je úžasný. Po půlročním vídání, kdy se o nás opravdu zajímal, mi nabídl, ať se k němu přestěhujeme. Souhlasila jsem, vše bylo krásné asi měsíc ve společném soužití. Potom jsem rychle vystřízlivěla. Začal Adámka mlátit za cucání palce, nechával ho spát na matraci na zemi a když jsem řekla, že bude spát se mnou, dostala jsem facku. Vše se stupňovalo, dostala jsem pěstí, protože jsem mu v 10 hodin už nevařila oběd. Jednou odjel a já se začala rychle balit a odjela jsem. Výhrůžky pokračovaly dál. Z tohoto vztahu mám syna Tadeáška, který je z nedobrovolného otěhotnění, ale to na lásce k němu nic nemění.”

V posledním vztahu byla problémem bývalá přítelkyně
Ani do třetice se zatím Michaele nepodařilo najít ve vztahu štěstí: “Po nějaké době se mi podařilo najít byt v krásné vesničce. Tam jsem poznala svého posledního přítele a tatínka syna Mirka. Bohužel ve stejném domě, kde jsme bydleli my, bydlela i jeho ex-přítelkyně. Jakmile zjistila, že jsme spolu, dělala nám strašně zle, nakonec jsem se musela s přítelem rozejít.”
Michaela pracuje jako terénní pracovnice, kde musí odpracovat max. 30 hodin měsíčně a je za tuto práci ráda: “Teď mám přislíbené místo jako stálá zaměstnankyně právě na terénní práce. Se třemi malými dětmi nejsem schopna sehnat nic lepšího, ale jsem vděčná i za tohle.”
Mamince nepomáhá ani rodina, pouze jí občas vypomůže kamarádka, ale Michaela se snaží vše zvládat sama.

My Michaele fandíme!

Tento příběh je sepsaný na základě podkladů a dokumentů, které projektu Fandi mámám poskytla maminka samoživitelka. Projekt nemůže ručit za morální bezúhonnost dané maminky. Každý dárce/dárkyně mají možnost se s vybranou maminkou spojit, popovídat si s ní, a dle vlastního uvážení se rozhodnout, zda právě jí svou pomoc nabídne. Projekt Fandi mámám propojuje samoživitelku s případnými dárci. Více informací najdete v záložce Nejčastější dotazy.