“S otcem Tobíka jsem se seznámila před dvanácti lety. Ze začátku byl náš vztah pěkný, po pár měsících jsme spolu začali bydlet, ale začala jsem zjišťovat, že partner nechodí do zaměstnání, neplní si povinnosti a nechodí ani na úřad práce, jak tvrdil. Postupem času se v jeho životě objevily drogy, gamblerství a podvody, ale podstoupit léčbu na návykové látky nechtěl. V té době jsem otěhotněla, ale jelikož jsem nechtěla tyto situace zažívat, vztah jsem ukončila. Tobias se narodil nemocný a jeho otec o něj neprojevoval žádný zájem. Podala jsem návrh na svěření dítěte do mé péče a návrh na výživné. I když soud stanovil výši výživného, domohla jsem se ho až díky trestním oznámením, které jsem na expartnera podávala. Teď platí výživné pravidelně, také se se synem pravidelně vídá. Komunikace s Tobiasovým otcem je v poslední době vcelku bezproblémová, jelikož se napravil a neužívá drogy,” shrnuje Jitka svůj příběh.

Syn se narodil postižený
Jitka bohužel nemůže nastoupit do zaměstnání, čas jí zabírá celodenní péče o postiženého syna. “Tobík trpí ADHD, poruchou autistického spektra a lehkou mentální retardací. Péče o něj mě zaměstnává natolik, že si nemůžu najít práci, kterou bych s péčí skloubila. Jeho výchova je velice náročná, jeho vývoj nyní odpovídá pěti letům, často nechápe své jednání a chování, potřebuje proto 24hodinový dohled. Snažím se vše zvládat a dát Tobíkovi maximum, ale jsem ze všeho hodně vyčerpaná, proto bych i uvítala pomoc psychologa” dodává Jitka.
Podle Jitky Tobík rád plave, zpívá a tancuje. Baví ho trávit čas s kamarády, hrát na herní konzoli a moc rád by se naučil hrát na flétnu.