Žaneta (30 let) vychovává tři děti. Nejstarší syn Aylin (9 let) chodí do třetí třídy a rád hraje fotbal. Dcera Žanetka (7 let) navštěvuje první třídu, baví ji tanec a malování. Nejmladší syn Daneček (5 let) chodí do školky, hraje si s autíčky a až vyroste, chtěl by se stát policistou.

Odsouzení partnera
S otcem dětí žila Žaneta šest let. “Seznámili jsme se na ubytovně. Zpočátku vztah fungoval, partner chodil do práce a narodily se nám děti. Postupem času se ale partnerovo chování výrazně změnilo. Přestal pracovat, začal užívat návykové látky, byl agresivní a přestal se starat o rodinu. Napadal mě psychicky i fyzicky, zamykal mě v bytě, zneužíval mě. Už to nešlo dál, situaci před čtyřmi lety vyřešila až policie. Partner byl odsouzen k dvouletému trestu odnětí svobody a já zůstala na všechno sama,” popisuje Žaneta.

Každý výdaj navíc představuje zátěž
Ani jedno z dětí nemá otce uvedeného v rodném listě, a proto Žaneta nemůže vymáhat výživné. “Otec s dětmi není v kontaktu a ani já o něm nic nevím,” uvádí Žaneta. Její příjmy se skládají pouze z dávek státní sociální podpory a hmotné nouze. Žaneta si aktivně hledá práci nebo brigádu. “Potýkám se s vysokými náklady na bydlení a běžný chod domácnosti. Velkou zátěží byly i výdaje spojené s nástupem dětí do školy. Děsí mě každá nemoc, protože na léky často nezbývají peníze. Díky materiální pomoci bych si mohla vytvořit malou rezervu na nenadálé výdaje,” uzavírá Žaneta.