S otcem své starší dcery se Veronika seznámila přes Internet: “Náš vztah byl ze začátku v pohodě. Později se ale začala situace ve vztahu zhoršovat. Nechtěl pracovat, často jsme se hádali, později mi začal i ubližovat. To už byla Eliška na světě.” Veronika se nakonec rozhodla i s dcerou od partnera odejít, což pro ni tehdy nebylo jednoduché: “Ze začátku to bylo velmi těžké, ale hodně mi v té době pomohli rodiče.”
Zhruba po třech letech Veronika poznala muže, za kterého se později provdala a se kterým má dceru Nelinku: “Měli jsme se moc dobře, dokud k nám nezačala chodit na návštěvu známá s dcerkou. Po nějaké době jsem vypozorovala, že se manžel změnil a chvíli ještě trvalo, než jsem přišla na to, co se děje. Manžel mě s ní začal podvádět. Nakonec jsem od něho musela odejít a rozvedli jsme se.”

Pandemie a pomoc od rodičů
Veronika teď žije u rodičů, bez nich by roli samoživitelky teď nezvládla: “Otec starší dcerky malou viděl naposledy, když jí bylo jedenáct měsíců, alimenty neplatí. Bývalý manžel se o dcerku stará, jezdí za ní jednou za pár měsíců na pár hodin. Alimenty platí, ale přesto to nestačí na všechno.” Momentálně život Veronice značně zkomplikovala pandemie: “Musela jsem být na OČR kvůli dětem. Jinak pracuju jako prodavačka. Koronavirus moji finanční situaci hodně ovlivnil, musela jsem být doma a nemohla vydělávat peníze. A ošetřovné nebylo nic moc.”

Bezlaktózové potraviny se prodraží
Veronika přispívá na bydlení rodičům, za normálních podmínek platí výdaje spojené se školou. Děvčata rychle rostou a stále je nutné kupovat nové oblečení. Eliška ráda vyrábí z papíru a Nelinka moc ráda staví puzzle.
“Ráda bych holkám koupila palandu, ale z mých příjmů na nic neušetřím. Taky se všechno komplikuje tím, že Eliška má ADHD třetího stupně a mladší dcera alergii na laktózu, takže musím kupovat vše bez laktózy, což se někdy dost prodražuje,” vysvětluje Veronika důvody, proč se rozhodla požádat o materiální pomoc.