Tereza (30 let) bydlí s dcerou Sofinkou (3 roky) už přes rok sama. Vztah s bývalým partnerem skončil po deseti letech. “I přes veškerou snahu, kdy jsme navštěvovali rodinnou poradnu, se nám ho nepodařilo zachránit,” popisuje Tereza.

Žádná podpora od partnera
Se Sofinčiným otcem se seznámila přes sociální sítě. “Měli jsme se rádi, jezdili spolu na výlety. Partner však holdoval hazardním hrám. Neměl peníze, na počítači trávil víc času než se mnou. Na rok jsme šli od sebe a pak to spolu zkusili znovu. Následně jsem otěhotněla,” vypráví Tereza, pro níž bylo těhotenství velkým překvapením. Po prodělaném syndromu polycystických vaječníků jí totiž byla předpovídána neplodnost. “Ještě před porodem jsme s partnerem začali bydlet a přestěhovali se do nového bytu. Jenže tam začaly problémy. Hodně jsme se hádali, partner mi s ničím nepomáhal. Nekomunikoval se mnou, jen mlčel. Jako otec nefungoval, spíše řešil své psychické potíže. Lhal mi, hrál automaty a bylo to pořád dokola, až toho na mě bylo moc. Řekla jsem si dost, soužití ukončila a partner se od nás odstěhoval,” uvádí Tereza. Se Sofinky otcem zůstala v kontaktu. Dceru si k sobě občas vezme, alimenty platí.

Hledání práce
Sofince budou na jaře čtyři roky. Od loňského září chodí do mateřské školy. “Je to chytrá holčička. Hraje si s panenkami. Má ráda hudbu a tanec,” popisuje dceru Tereza, které nedávno skončila rodičovská dovolená. Před ní měla dvě zaměstnání: “Na hlavní poměr jsem pracovala jako recepční na vysokoškolských kolejích a k tomu měla brigádu v kavárně s dětskou hernou. Ani do jednoho zaměstnání se ale nemohu vrátit, protože práce na recepci je na dvanáctihodinové směny a herna zanikla. Aktuálně si proto hledám novou práci.” Tereza pobírá přídavek na dítě a příspěvek na bydlení. Platba nájmu představuje největší výdajovou položku, na ostatní příliš nezbývá. Tereza proto uvítá jakoukoliv materiální pomoc, zejména s potravinami, drogerií, oblečením a skříní pro Sofinku.