Silvie (47 let) vychovává syny Ismaila (12 let) a Sebastiana Miroslava (6 let). Silviin nejstarší syn Karim (18 let) žije se svým otcem ve Španělsku.
Rozdělení synů a ztráta otce
S otcem Ismaila a Karima se Silvie seznámila ve Španělsku, kde spolu bydleli dvacet let. “Náš vztah se rozpadl kvůli partnerově nevěře. Následovaly problémy, kdy byli synové rozdělení a Karim zůstal u otce. Udržuji s ním pravidelný kontakt,” říká Silvie. Otec nejmladšího syna Sebastiana loni v létě náhle tragicky zemřel. “Od té doby jsem na všechno sama. Tato bolestná událost nás hluboce zasáhla nejen psychicky, ale i existenčně,” líčí Silvie.
Nepřetržitá péče o handicapovaného syna
Starší syn Ismail navštěvuje speciální školu a vyžaduje každodenní péči. “Ismík trpí kombinovaným postižením. Má Tourettův syndrom, poruchu temporomandibulárního kloubu, nedoslýchavost, opožděný vývoj, ADHD a autistické prvky. Potřebuje proto neustálý dohled, terapie a trpělivý přístup,” přibližuje každodenní realitu Silvie. Ismail má rád auta, hudbu a hru na klavír. Mladší Sebík chodí do školky. Mezi jeho zájmy patří auta a fotbal.
Touha po bezpečném domově
Silvie z důvodu náročné péče o syna Ismaila nemůže nastoupit do práce. “Nemám možnost hlídání, ale uvítala bych brigádu z domova. Mohu vyučovat španělštinu, kterou dobře ovládám. Nedostávám vdovský ani sirotčí důchod. Můj příjem tvoří pouze dávky státní sociální podpory. Zvládnout vše bez jakékoliv pomoci je čím dál těžší. Jakákoliv podpora nám pomůže překlenout toto těžké období a alespoň trochu ulehčit situaci,” říká Silvie. Přáním jejich synů je mít nový dětský pokoj, kde najdou svůj klid, radost a pocit bezpečí.
