“S otcem Jakuba jsem se seznámila v mém dřívějším zaměstnání. Scházeli jsme se. Trávila jsem i hodně času u něj v pronajatém bytě. Když jsem mu oznámila, že jsem těhotná, tak mi oznámil, že rodinu už má.” Petra v té době moc nevycházela s rodiči, a tak žila na ubytovně. V osmém měsíci těhotenství odešla do azylového domu, aby mohla přivést na svět Kubu. Do rodného listu malého Kuby otce neuvedla, i když Kuba ví, kdo jím je: “Nevím, co s otcem Jakuba je, ani co dělá. Myslím, že má rodinu. Nevídám ho a ani jsem ho nekontaktovala. S Kubou se nestýká a ani alimenty neplatí. Vlastně jako by neexistoval.”

Dluhy, začarovaný kruh a insolvence
“Občas si půjčím od rodiny, abychom vyšli ke konci měsíce. Byla ale doba, kdy to bylo hodně těžké. Byla jsem sama se synem, časté paragrafy, málo peněz. Často jsem si brala nebankovní půjčku. Nová pračka, stará rozbitá. Boty, oblečení. Byl to začarovaný kruh. Půjčku jsem umořovala další půjčkou. Ten vlak byl tak rozjetý, že to pak nešlo zastavit. Nakonec mi byla schválena insolvence. Bylo to těžkých pár let, ale zvládli jsme to. Nyní už jsem bez dluhů.”

Někdy beru služby navíc
Petra nyní bydlí v městském bytě v klidné čtvrti a pracuje jako sanitářka v nemocnici. “Mám práci na hlavní pracovní poměr. Jiný příjem nemám. Někdy si beru službu navíc. ” Ze svého příjmu musí Petra zaplatit nájem, elektřinu, plyn, výdaje za školu pro syna a pak jídlo i oblečení: “Vycházím jen tak tak, i když se snažím šetřit. Kuba by si přál mít hezký pokoj, aby si do něho mohl přivést kamarády, kteří mu v době distanční výuky moc chybí.” Kuba zároveň bojuje i s nedostatkem pohybu, který se projevil na váze, a tak se teď snaží s maminkou jíst zdravě, aby se cítil dobře: “Po psychické stránce je to horší, v době distanční výuky, bez přátel, když jsem pořád v práci, tak se cítí občas hodně osamocen. Proto se teď alespoň snažím omezit práci a nedělat přesčasy, i když peníze nám pak chybí.”