S dětmi v azylovém domě
“Asi dvakrát jsem skončila s dětmi v azylovém domě a poté jsme dostali byt od města. Ve vztahu se ale nic nezměnilo. Přítel byl náladový a jen nárazově měl brigády. Já jsem byla na mateřské a vše šlo z kopce. Dostala jsem se opět do azylového domu, který jsem po roce musela změnit za azylový dům v Pardubicích. Za dcerami přítel moc nejezdil. Sliboval, že přiveze peníze a bude líp, ale nebylo. Když přijel, tak byl opilý a za celý rok, co jsem byla s holkama v Pardubicích, tam byl asi osmkrát,” pokračuje Monika.
Byt pomohla sehnat Moniky sestra
Když Monice po roce v azylovém domě v Pardubicích skončila smlouva, vrátila se do Hradce Králové, kde bydlela s dětmi u sestry. “Sestra mi pomohla sehnat byt, ale víc mi pomáhat nemůže, má syna a je také sama. Teď už v bytě bydlíme rok sami bez otce. Ještě jsem od něj kvůli tomu dostala pár ran, ale říkala jsem si, že vše špatné, co se nám stalo, je to, co nás posílilo, abychom byli lepší a chytřejší do budoucna. Teď s děvčaty mám 2+1 a máme konečně zázemí, které jsem pro ně chtěla mít, bez hádek a pití.”
Materiální a finanční problémy
Monika momentálně pracuje na dohodu o pracovní činnosti v jedné uklízecí firmě, jinak je vedená na úřadu práce a pobírá hmotnou nouzi. “Otec dětí mi nic nepřispívá, ani neplatí povinné výživné. Momentálně je bezdomovec, o holky nejeví zájem. Finančně jsme na tom špatně, nemáme vybavení v bytě, dvakrát jsme dostaly pomoc z potravinové banky,” líčí Monika svou nelehkou situaci. Nad vodou ji ale stále drží její dcery: “Tereza ráda tancuje, zpívá, jezdí na kole a zajímá se o technické věci. Veronika také ráda zpívá, nejmladší Markétka navštěvuje logopedickou školku a ráda jezdí na kole a chodí na procházky.”