Monika Laura (31 let) odešla před osmi lety od partnera. Jako důvod uvádí psychické násilí a omezování osobní svobody z jeho strany. Sama vychovává dceru Elišku (9 let), která chodí na základní školu do třetí třídy. Elišku baví jízda na in-line bruslích, na kole, krasobruslení a ráda jezdí na dětské tábory.

Vážné onemocnění
“S bývalým partnerem jsem byla pět let. Poznali jsme se na narozeninové oslavě. První tři roky byl vztah v pořádku, ale pak se situace změnila. Partner mi začal zakazovat stýkat se s lidmi. Nesměla jsem navštěvovat rodinu ani kamarády. Pouhý pozdrav na ulici znamenal výčitky a hádky. Byla jsem izolovaná, partner mě neustále ponižoval a obviňoval z nevěry. Tajně jsem plakala a bála se někomu svěřit. Po narození Elišky se to ještě zhoršilo. Neustále jsem byla kritizovaná, všechno jsem dělala špatně,” popisuje Monika Laura chování bývalého partnera. Půl roku po porodu přišla vážná nemoc: “Prodělala jsem těžkou mozkovou příhodu a skončila v nemocnici na jednotce intenzivní péče. Když mě propustili domů, partner mi nijak nepomáhal. Moje maminka ke mně musela každý den docházet a pomáhat mi, jinak hrozilo, že mi Elišku odeberou. Odešla jsem od něho, až když byl dceři rok.”

Peníze nestačí
Rodiče Monice Lauře pomohli najít nájemní bydlení, kde po dobu rodičovské dovolené bydlela se svým bratrem. Její zdravotní stav se mezitím díky rehabilitacím zlepšil natolik, aby se o sebe dokázala postarat. “Teď už s Eliškou bydlíme samy v obecním bytě. Jsem v invalidním důchodu, k němuž pracuji na částečný úvazek jako uklízečka v denním stacionáři. I přesto mi však po zaplacení nájmu, energií a dalších nezbytných výdajů nezbývá dost na nákup potravin a drogerie,” uvádí Monika Laura. Na Elišku dostává přídavek na dítě a alimenty. Bývalý partner o dceru jeví zájem jen sporadicky.