Martina (45 let) vychovává sama syna Michala (8 let), jehož otec před pěti lety podlehl těžké nemoci. Michal chodí do třetí třídy, baví ho box a fotbal a velkou radost mu dělá jejich pejsek Amálka.
Harmonický vztah
Martina se s manželem znala od dětství. Vyrůstali ve stejné vesnici a hodně času strávili společně venku. “On byl vždycky o krok odvážnější a já ho s úsměvem následovala,” vzpomíná Martina. Jejich cesty se časem rozešly. Manžel se odstěhoval do zahraničí a Martina se vdala. Po letech, krátce po jejím rozvodu, se ale znovu setkali: “Stačil jeden pohled a okamžitě jsme věděli, že k sobě patříme. Naše přátelství se proměnilo v lásku.”
Ztráta manžela
Krátce poté Martina otěhotněla. V té době už byl její manžel vážně nemocný. “Trpěl onemocněním ledvin a čekal na transplantaci. Často pobýval v nemocnici, starala jsem se o něj. V době covidu manžel bohužel dostal infekci a zemřel. Synovi Michalovi byly tehdy pouhé tři roky,” vypráví Martina. Sama se momentálně potýká se zdravotními problémy a pobírá částečný invalidní důchod. K němu dostává dávky státní sociální podpory a hmotné nouze. “Otec syna není uveden v rodném listě. Michal se narodil brzy po mém rozvodu s prvním manželem a kvůli zákonné lhůtě a komplikacím s určením otcovství nebylo možné otce do rodného listu zapsat. Bývalý muž mi dělal naschvály a rozvod schválně protahoval. Rozsudek ohledně DNA nestačí k přiznání sirotčího důchodu,” vysvětluje Martina, která se tak dostala do vážných finančních potíží. Její příjmy sotva pokryjí náklady na bydlení a běžný chod domácnosti. “Ráda bych si přivydělala lehčí prací z domova, jakou budu schopná zvládnout se svým zdravotním stavem,” uzavírá Martina.
