“S přítelem jsme se seznámili náhodou, padli jsme si do oka, chodili jsme spolu ven, jezdili na výlety a všechno bylo fajn. Přítel byl o deset let starší, a tak jsme se bavili i o dětech, ale nikam jsme nespěchali. Postupem času ovšem náš vztah nabral naprosto jiný směr, než jaký bych čekala. Postupně mě začal manipuloval do situace, kdy už jsem nebyla svobodná, ale začal mě skoro “vlastnit.” Zažívala jsem velký stres, a tak jsem ani nepoznala, že jsem těhotná. To, že trpím nevolností, jsem připisovala stresu z celé situace. Když se to ale nelepšilo, zašla jsem k lékaři a ten potvrdil těhotenství. Bohužel jsem se přítele opravdu moc bála, a tak jsem svůj problém vyřešila tím, že jsem mu zalhala a řekla jsem mu, že to dítě mám s někým jiným.”

Peklo pokračovalo dál
Po porodu malé Nikolky ale pro Marii stres a strach neskončily: “Bývalý přítel požádal o určení otcovství. Kvůli covidu se ale všechno táhlo. Soud nakonec otcovství potvrdil. Teď svoji dceru vídá.” Mezitím si Marie našla nového přítele, který jí tehdy velmi pomáhal, ani tento vztah ovšem nevydržel: “Přítel později začal pít. S alkoholikem žít nemůžu. Rozešla jsem se s ním a odešla jsem do azylového domu.”

Nový začátek
Marie momentálně pobírá rodičovský příspěvek, příspěvek na dítě a alimenty, které nakonec soud bývalému partnerovi vyměřil: “Město mi od června nabídlo sociální byt. Je to garsonka a i když je v hrozném stavu, budu se snažit, aby tam Nikča našla domov. S penězi je to horší a horší. Už jsem nevycházela, tak jsem si musela zvýšit rodičovský příspěvek, čímž se mi zkrátila doba, do kdy můžu být s dcerou doma. Do toho má dcera bezlepkovou intoleranci, další starost, která stojí peníze. Nevím, jak to udělám.”