Lucie (30 let) je tři roky samoživitelkou. Se svými dvěma dětmi v současnosti žije v azylovém domě. Starší Lucinka (10 let) chodí na základní školu, baví ji basketbal, vyrábění náramků, malování a tanec. Mladší Martínek (6 let) nastoupí po prázdninách do první třídy a mezi jeho zájmy patří malování, tanec a fotbal. Děti mají jiného otce.
Otec dcery o ni nejeví zájem
S otcem Lucinky se Lucie seznámila prostřednictvím internetové seznamky. Žili spolu pět let. “Situace se změnila po narození dcery. Partner začal hodně pít, a když dceři nebylo ani šest měsíců, odešla jsem od něj, protože už to dál nešlo,“ vzpomíná Lucie. Otec dcery není uveden v rodném listu. Lucie se po odchodu vrátila za svou rodinou do Tábora. „Od té doby otec o dceru neprojevil zájem. Dodnes se ani neozval, aby se zeptal, jak se má,“ dodává.
Strach jí dlouho bránil odejít
Také s otcem Martínka se Lucie seznámila prostřednictvím internetové seznamky. “Byli jsme spolu déle než dva roky a brzy po seznámení jsem podruhé otěhotněla. Vztah však provázelo psychické i fyzické násilí ze strany partnera. Problémy nastaly ve chvíli, kdy jsem přestala dělat všechno podle něj. Nelíbilo se mu to a začal mě bít. Dlouho jsem měla strach situaci řešit. Fyzicky mi ublížil natolik, že na jedno oko skoro nevidím,“ popisuje Lucie důvody, které nakonec vedly k ukončení vztahu. Otec syna je nyní ve vězení za ublížení na zdraví. Martínek byl rozhodnutím soudu svěřen do péče Lucie.
Nedostatek potravin
Lucie pobírá dávky státní sociální podpory a příležitostně si přivydělává brigádami. Od poloviny měsíce nastupuje na dohodu o pracovní činnosti jako uklízečka. Za bydlení v azylovém domě platí necelých deset tisíc korun měsíčně, má dluhy a je proti ní vedena exekuce. Výživné na syna bylo stanoveno na tři tisíce korun měsíčně, od konce minulého roku však žádné nedostala a nyní začíná řešit jeho vymáhání s pomocí pracovnice úřadu. „Poslední dobou nemáme dostatek jídla. S tím bych potřebovala pomoci nejvíce,“ dodává Lucie.
