“S partnerem jsme spolu byli deset let. Seznámili jsme se přes společné kamarády, když nám bylo třináct let. Od té doby jsme byli vlastně spolu. Nikdy to mezi námi nebylo úplně dobré, ponižoval mě, napadal mě psychicky i fyzicky. Měla jsem moc růžové brýle na to, abych to vše byla schopna vidět, natož to řešit. Podváděl mě. Nakonec mě to zlomilo tak, že jsem už ani nebyla schopná odejít”, vypráví Lucie o silné lásce, která ji poutala k jejímu příteli.
Po velké hádce v těhotenství skončila v nemocnici
“Nevěřila jsem, že by mě někdo jiný mohl milovat, že bych si to zasloužila. Všechno se změnilo, když jsem otěhotněla. V tu dobu už mě napadal i fyzicky. Jeho reakce na moje těhotenství byla: “Jak já jí to řeknu?” Můj přítel měl totiž další ženu, což jsem do téhle chvíle nevěděla, i když jsem o jeho nevěrách tušila. Pak přišla další hádka, při které mě tloukl do břicha, až jsem začala krvácet a skončila na pohotovosti. Partnerovi to bylo úplně jedno. V tu chvíli se ve mě něco zlomilo a řekla jsem a dost. Nikdy v životě jsem se tak nebála, jako jsem se bála v tu chvíli o malou. Odešla jsem od něj a od té doby jsem sama. Nevěřím lidem, rozhodla jsem se to zvládnout na vlastní pěst.”
Lucie za sebe a dceru bojuje už pět let, Emmičku dostala soudně do výhradní péče, partner se dcery vzdal.
Roztroušená skleróza komplikuje situaci
Velkou komplikací pro to, aby Lucie roli samoživitelky zvládala, je její zdravotní stav: “Nějak bychom to s dcerou všechno asi ustály, kdyby nebylo mých zdravotních problémů. Už patnáct let mám roztroušenou sklerózu. Za poslední rok jsem kvůli stresu oslepla na levé oko a od pasu dolů téměř nic necítím. Nejsem člověk, co by své problémy házel na druhé, ale v posledním roce mi došlo, že být silná neznamená nenechat si pomoct.”