“Když jsem po pětiletém vztahu otěhotněla s otcem mé dcery Anety, těžce jsem nesla proměnu našeho vzájemného vztahu. Očekávala jsem, že naše láska bude růst, ale spíš jsme se odcizili a pak rozešli. Překvapilo mě ale, že můj expřítel chtěl být u porodu, a tak jsem mu všechno odpustila v naději, že budeme úplná rodina. Nakonec odešel zpět ke své mamince, kde žije dodnes. Pak jsem potkala muže, do kterého jsem se bezhlavě zamilovala a on do mě také. Ale dost žárlil, nespouštěl mě z očí, stále byl se mnou a finančně nás podporoval. Po čase jeho projevy lásky přerostly v podivnou žárlivost. Několikrát jsem od něj chtěla utéct, ale nedařilo se mi to. On žárlil víc a víc a stával se z toho velký problém. Chtěla jsem, abychom to nějak řešili, ale on o léčbě nechtěl ani slyšet. Jednoho dne v létě jsem se rozhodla, že od něj uteču, ale pak jsem ho našla oběšeného.”

Ve hře byl potrat i adopce

Až po této tragické události Lea zjistila, že je těhotná a v první chvíli vůbec netušila, jak si s nastalou situací poradit: “Partner odešel dobrovolně z tohoto světa, aniž by tušil, že zplodil dítě. Mám to stále před očima. Bylo to na zhroucení. Pronásledovaly mě výčitky a noční můry. Když jsem na vše zůstala sama, zvažovala jsem potrat, nebo adopci hned po narození dítěte. Byla jsem v zoufalé finanční tísni, ostatně s nedostatkem peněz zápasím celá léta. Nakonec ve mně ale zvítězily mateřské pudy a dnes jsem vděčná, že jsem porodila zdravou dceru Miu. Užívám si čas s oběma dcerami. Mia se ráda vlní do rytmu, baví ji prohlížení knížek, obrázků, fotek. Má ráda kostičky, panenku, různé vkládačky. Starší Anetka je odvážná a do všeho se pouští s vervou, ale také je moje malá parádnice. Před zrcadlem už má svůj názor a je vděčná za oblečení, hlavně šaty, sukně a doplňky. Ochotně se mnou tráví čas v kuchyni, kde mi pomáhá s přípravou jídla.”

Strava bez lepku a oblečení z druhé ruky
Lea pobírá rodičovský příspěvek, přídavky na dítě a příspěvek na bydlení. K tomu dostává alimenty od otce Anetky: “Nemám na všechno dost peněz. Platím nájem za startovací byt, který nám poskytlo město Liberec, pak energie, internet a jídlo. Vzhledem ke svým zdravotním problémům se snažím stravovat zdravě, bez lepku a laktózy. A holkám se snažím také dopřát kvalitnější stavu. Oblečení většinou nakupuji z druhé ruky pro obě holky i pro sebe.”

Lea věří, že až malá Mia povyroste, bude moct opět pracovat a nebude už tolik finančně strádat: “Ráda bych se vrátila zpět do nemocnice, kde jsem pracovala jako pomocná síla a kde funguje pro zaměstnance nemocniční školka, která je přizpůsobená pracovní době rodičů.”