“S přítelem mě seznámila moje sestra před devíti lety. Byla to láska na první pohled, pozval mě na colu a od toho dne jsme spolu byli. Po nějaké době jsem se nastěhovala k jeho rodičům, kde jsme spolu žili. Po roce a půl se nám narodila dcera Megan, tak jsme se přestěhovali na ubytovnu. Tehdy mě přítel začal podvádět, našel si partu kamarádů a začal brát drogy. Když jsem mu na nevěru přišla, odstěhovala jsem se do azylového domu, kde jsem s dcerou bydlela asi měsíc”, vzpomíná Jitka na nelehkou situaci.

Návrat partnera
Jitka dostala sociální byt a po čase opět vpustila bývalého partnera do svého života: “Po nějaké době jsem přítele vzala zpět, vše jsem mu odpustila. Změnil se, byl to znovu ten kluk, do kterého jsem se zamilovala. Chodil do práce, abychom se měli dobře. A pomáhal mi, jak se jen dalo.”
Po narození syna se chování přítele podle Jitky opět změnilo a dospělo až k násilí: “Syn byl často nemocný, trpěl břišními kolikami, pořád brečel, musela jsem se věnovat jen jemu. Přítel to bohužel nechápal a začal utíkat ven, jen aby nemusel být s námi doma a poslouchat ten rámus. Protože jsem se mu nevěnovala tak, jak by on chtěl, začal mě bít a vyčítal mi, že jsem špatná žena. Znovu začal brát drogy a podvádět mě. Sbalila jsem mu věci a vyhodila ho z bytu. Po pár dnech jsem zažádala o svěření dětí do péče.”

Onemocnění ze stresu
To ale ještě nebyl konec Jitčina trápení: “Ze stresu jsem onemocněla cukrovkou, skončila jsem v nemocnici. Teď si píchám inzulín. Má situace byla na začátku opravdu špatná, půjčovala jsem si na jídlo, abychom nějak vyžili. Jelikož je syn malý a nechodí do školky, tak nemohu nastoupit do práce. Beru jen sociální dávky. Alimenty mám také, ale otec neplatí tak, jak by měl. Jsem zoufalá, chodím pro jídlo do potravinové banky. Moji rodiče si mi snaží pomáhat, jak jen můžou.”