“S otcem dětí jsem se seznámila na návštěvě u kamarádky. Asi po třech měsících jsme spolu začali žít u jeho rodičů a za čtyři roky jsme se vzali. Začátek vztahu byl pěkný, vycházeli jsme spolu dobře. Dlouhou dobu jsme se snažili o dítě, ale postupem času začal bývalý manžel holdovat alkoholu a přestal pracovat. Následovalo i domácí násilí, dvakrát byl ve výkonu trestu. V roce 2010 jsme se rozvedli, ale žili jsme spolu dál. Po dvou letech tohoto soužití se narodila dcera Natálka a když jí bylo půl roku, musela jsem od něj odejít, stal se z něj alkoholik. Po čtyřech letech se vrátil a sliboval, že pít nebude a bude pracovat. Uvěřila jsem mu, ale po půl roce jsem zjistila, že se nic nezměnilo, navíc si našel jinou přítelkyni, a tak jsem od něj definitivně odešla. V té době jsem zjistila, že čekám Matyáška. S dětmi jsem skončila v azylovém domě,” vypráví Jana svůj příběh

Žádost o invalidní důchod

Pro Janu je složité finančně vyjít, protože nemůže kvůli svému zdravotnímu stavu naplno pracovat. Momentálně si proto vyřizuje invalidní důchod: “Mám zdravotní komplikace – cukrovku, vysoký tlak a potíže s páteří. Z toho důvodu nemůžu pracovat a vyřizuji si invalidní důchod. Žijeme z hmotné nouze, doplatku na bydlení a přídavků na děti. Alimenty dostávám nepravidelně a malé částky, už to řeším i soudní cestou a mám zažádáno o náhradní výživné. Otec nic víc dětem neposílá, dárky nedává a nijak se nepodílí na jejich výchově. Dcera Natálka má tátu ráda a nese to špatně, ale je s tím smířená. Matyášek otce moc nezná. Jelikož má otec novou rodinu, dětem jen občas zavolá.”

Obavy z budoucnosti

Pomoc Jana nemůže očekávat ani od rodiny a strachuje se o budoucnost: “Moje maminka bydlí v domově důchodců, je jí 75 let, občas se navštěvujeme. Někdy mi aspoň trochu vypomůže nejstarší dcera – koupí dětem dárky na Vánoce nebo narozeniny, ale jinak jsem na vše sama. Do budoucna mě velmi tíží, že budu muset hledat nové bydlení, stále jsem totiž v azylovém domě.”