Jana (39 let) vychovává syny Josefa (7 let) a Honzíka (4 roky). Samoživitelkou je od března letošního roku, kdy se po deseti letech rozpadl její vztah s otcem dětí. Jana se momentálně potýká s finančními problémy. Po skončení rodičovské dovolené si už půl roku neúspěšně hledá práci.

Změna po narození syna
S otcem synů se Jana seznámila přes Facebook, oba v té době bydleli v jiném městě. “Jezdil za mnou a asi po roce jsme se společně přestěhovali do Prahy. Náš vztah byl normální. Občas jsme se hádali, vždy jsme ale našli cestu, jak se spolu usmířit,” popisuje Jana. Změna nastala po narození prvního syna Josífka: “Přítel trávil hodně času v práci a já byla na vše sama. Na chvíli jsem proto odešla bydlet k mojí matce, která mi byla oporou. Po návratu domů se situace zlepšila a partner mi začal více pomáhat. Za tři roky přišel na svět druhý syn Honzík.”

Policejní zásah
Místo rodinného štěstí se ale partneři začali odcizovat. Jana se v té době potýkala s úzkostnou poruchou a s psychickými problémy v důsledku prožitých tragických událostí zápolil i její partner. “Zemřelo mu pár přátel a byl svědkem sebevraždy souseda v domě. Najednou o nás přestal jevit zájem, nejedl, nespal. Utrácel peníze za zbytečnosti. Hodně jsme se hádali a bohužel často i před dětmi. Nevěděla jsem, co mám dělat,” líčí Jana. “Napětí mezi námi narůstalo. Poslední kapkou bylo, když mi plivl do obličeje a za zády zkroutil ruku. K rozchodu došlo za účasti policie,” dodává.

Náklady převyšují příjmy
Jana žije s dětmi v pronajatém bytě, kde se cítí v bezpečí. S bývalým partnerem vychází dobře. Synové se s otcem vídají každých čtrnáct dní. Chlapci mají domácí vzdělávání a jsou pohybově velmi nadaní. Oba jezdí na koloběžkách, Josefa baví tancování, Honzík rád modeluje a kreslí. Jana je aktuálně půl roku vedena v evidenci na úřadu práce a aktivně si hledá zaměstnání. “Chtěla bych pracovat v oblasti sociálních služeb. Doplňuji si k tomu kurzy. Ráda bych pracovala s rodinami dětí, jejichž chod nějak zasáhla drogová nebo jiná závislost. Dostávám pouze přídavky na děti, příspěvek na bydlení, dávky hmotné nouze a alimenty. S penězi nevycházím, většinu dám za platbu nájmu a energií. Moc bych si přála rozkládací pohovku. Nyní všichni tři spíme na ohromné posteli z nábytkové banky, která nám ale zabírá spoustu místa. Klukům chybí prostor pro jejich tvoření a hraní.”