Hana (54 let) je se třemi dětmi už čtrnáct let sama. Vychovává syny Jaroslava (20 let), Vojtěcha (14 let) a dceru Ludmilu (17 let). S jejich otcem se rozvedla po sedmiletém manželství. Před třemi lety podlehl covidu.

Psychické týrání
Vztah s otcem dětí Hana označuje za nerovnoprávný. “Manžel byl despotický a chronický lhář. Čelila jsem z jeho strany psychickému teroru. Holdoval alkoholu, a byl obézní. I po rozvodu mi až do své smrti vyhrožoval a dělal problémy, kde se dalo,” popisuje. Děti byly opakovaně svěřovány do Haniny péče. “Manžel pracoval jako OSVČ. Vyplácel si minimální plat a aby nemusel platit výživné, požádal si o invalidní důchod. Z něho byl později dětem vyměřen sirotčí důchod,” uvádí.

Vážné onemocnění
Hana žije s dětmi v dvoupokojovém podkrovním bytě. Dům po otci, který měli zdědit, stále obývá jeho matka: “Rodina bývalého muže mě šikanuje. Platím sice daň z nemovitosti, ale dědické řízení pořád není vyřešené.” Hana navíc v posledních letech bojuje se zákeřnou nemocí: “Podstupuji paliativní onkologickou léčbu. Nemám kvůli ní sílu nikam chodit a nic řešit.” Hana se velmi trápí tím, co bude s dětmi. Nikoho jiného kromě ní nemají. Nejstarší Jaroslav po maturitě nastoupil na vysokou školu v Praze. Mezi jeho zájmy patří biologie a angličtina. Obě mladší děti navštěvují víceleté gymnázium. Ludmilu baví japonština a hra na příčnou flétnu, Vojta rád čte a programuje počítače. 

Stísněné prostory
“Nejmladší syn si přeje psací stůl, aby měl kde dělat úkoly, jenže do malého bytu se nám nic nevejde. Potřebovali bychom také postele s matracemi, momentálně spíme na zemi. Vojta nemůže jet na cyklistický kurz, protože nemá kolo,” tíží Hanu. Veškeré platby musí uhradit z invalidního důchodu a sirotčích důchodů dětí, které jsou jediným příjmem.