Eliáš navštěvuje speciální školu pro děti se zrakovým handicapem a pro děti s poruchami učení. Maminka by si ráda našla zaměstnání třeba jako asistentka pedagoga i v místě bydliště, což dřív nešlo kvůli dojíždění se synem do speciální školky.

“S otcem Eliáška jsem byla zhruba do synových tří let. Vztah mezi námi ke konci provázely velké neshody, hlavně v oblasti péče o syna, kdy otec takřka nefungoval. Pak byly problémy i v oblasti peněz. Už v době, kdy byl synovi jeden rok, jsme se kvůli laxnosti otce ocitli bez bytu v azylovém domě. Takto jsme spolu vydrželi až do zmíněných tří let Eliáška. Expartner mi nijak nepomáhal, naopak jsem ne jednou byla terčem verbálních urážek a ponižování. O pár let později přišlo i napadení,“ popisuje Ester, co ve společném životě s partnerem zažívala. Partner jí nepomáhal s péčí o syna ani s financemi.

“K terapeutce jsem docházela jen já, otec to s posměchem odmítl.”

“Dříve jsem měla snahu o nějaké sladění, urovnání všeho, dokonce nám azyl nabídl i psychoterapeutku, kam jsem však docházela jen já, protože otec syna to s posměchem odmítl. Po třech letech jsem od něj odešla, a to do jiného azylového domu určeného pouze pro maminky. Syna sice navštěvoval, nikdy s ním ale netrávil čas samostatně, vždy to bylo v rámci azylového domu, abych u toho musela být také.”

“Otec zažádal o střídavou péči”

“V roce 2021 si otec zažádal u soudu o střídavou péči, syn byl ale svěřen do péče mně a otci byly stanoveny alimenty ve výši 2100 Kč. Nyní budu žádat o navýšení,“ vypráví Ester.  Za neplacení alimentů v předchozích dvou letech byl otec podmínečně odsouzen, o splácení dluhu se ale podle ní nesnaží: “Se synkem máme již rok státní byt, není to nic extra, ale je to naše útočiště. Otec o Eliáška nejeví téměř žádný zájem. Pouze občas zkouší domluvit nějaký styk přes OSPOD, ale nikdy syna na víkend neměl. Držel mě jen ve lžích, proč si zrovna kluka nemůže vzít.”