Barbora (32 let) žije se syny Jonathanem (6 let) a Tobiasem (1 rok) už půl roku sama. “S bývalým manželem, s nímž mám staršího syna, jsem byla šest let. Před třemi lety jsme se rozvedli. Vztah s otcem Tobiase trval dva roky. Synové mají bohužel dva otce,” mrzí Barboru. Jonathanek navštěvuje lesní školku a v září ho čeká nástup do první třídy. Rád sportuje, poslouchá muziku a hodně času tráví venku. Tobiasek je po vzoru svého bratra akční. Líbí se mu, když se kolem něho něco děje.

Vysokoškolská láska
“S prvním partnerem jsem se potkala během studia na vysoké škole, když jsem po něm přebírala trénování dětí na plaveckém bazéně. Vzali jsme se mladí. Brzy se ale objevil manželův paralelní vztah, což postupně vedlo ke konfliktům a ztrátě důvěry. Situaci jsme neustáli a šli od sebe,” popisuje Barbora. “S bývalým manželem vycházíme dobře. Podílí se na péči o Jonathanka a platí výživné. Po rozvodu mi hodně finančně pomáhal,” dodává.

Mimosoudní dohoda nefunguje
Seznámení s Tobiasovým otcem proběhlo také v bazéně: “Narazili jsme na sebe na online seznamce a zjistili, že se odtud známe, tak jsme si spolu šli rovnou zaplavat. Po pohádkových začátcích plných velkých plánů a snů, začaly vycházet najevo skutečnosti o jeho reálné povaze. Bývalý partner je vysoce egocentrická a konfliktní osoba bez známky jakékoliv sebereflexe. Během několika měsíců společného soužití jsem zažívala psychický teror, který si partner odmítal připustit. Období těhotenství a po porodu pro mě bylo velmi náročné. Partner se mnou nekomunikoval, neobjal mě, netrávil s námi se synem čas. Neviděl moje trápení. Vždy se jen sebral a někam odešel. Vše ostatní bylo důležitější.” Po rozchodu Barbora s bývalým partnerem uzavřela dohodu ohledně péče a výživného na syna: “Chtěla jsem se vyhnout soudním sporům, protože partner se s dvěma bývalými ženami, s nimiž má dvě dcery, dlouhodobě pře. Otec ale dohodu nedodržuje, proto podání návrhu k soudu nakonec zvažuji. Stále však doufám ve zlepšení situace bez soudních tahanic. S Tobínem se navzdory tomu, že bydlíme blízko sebe, vídá minimálně. Bere si ho pouze, jak se mu to hodí. Většinou na tři hodiny týdně. Když pracuji, syna hlídají mé kamarádky. Prarodiče máme bohužel daleko. I přesto mi jsou, stejně jako blízcí přátelé, velkou oporou a pomáhají, jak mohou. Synové je zbožňují.”

Vysněný domov
Barbora poté, co zůstala se syny sama, žila půl roku u přátel, kde si navzájem pomáhali s dětmi. Na jaře si pronajala malý prázdný dům, který si podle možností postupně zařizuje. “Jonathanek roky poslouchal sliby o domečku se zahradou, a tak jsem si řekla, že to zkusím utáhnout. Když ho teď máme, kluci jsou nadšení. Mám sice co dělat, abych zaplatila vysoký nájem a poplatila ostatní výdaje, ale stojí to za to. Pracuji jako terapeutka a k tomu občas učím dálkaře na vyšší odborné škole. Pobírám rodičovský příspěvek a přídavky na děti,” přibližuje Barbora důvod, proč se obrátila na Fandi mámám, a věří, že pomoc druhých bude později moct také oplatit.

Práce jako nový začátek

Pokud máte volnou pracovní příležitost, zaškrtněte v darovacím formuláři možnost “Chci nabídnout samoživitelce práci/přivýdělek”.

Tato maminka momentálně aktivně práci nehledá, ale pokud vás její příběh zaujal a máte pracovní nabídku, která by pro ni mohla být zajímavá, neváhejte ji kontaktovat. Někdy stačí správná příležitost ve správný čas – i bez konkrétního požadavku.