Kvůli nedostatku financí jsem od dceřiných sedmi měsíců chodila na brigády, byla jsem unavená, což partner nechápal. Do vztahu nám zasahovala i jeho matka, podle nich dělám vše špatně. V září 2017 mi zemřel tatínek a partner mě obvinil, že je to moje vina. Po našem rozchodu vše vygradovalo tak, že soud na základě znaleckým posudků usoudil, že otec nemá nárok na dceru, pokud sám nezačne chodit na terapie. Pak by bylo možné s dcerou chodit na asistované kontakty, které si sám bude hradit. Diagnostikovali mu paranoidní poruchu a s dcerou se tedy může stýkat pouze pod dohledem odborníků nebo mít asistovaný kontakt. Neustále mne napadá, že mu neumožňuji s dcerou kontakt, ale dvakrát se stalo, že ji místo do tří dnů vrátil až po čtrnácti dnech. Jednou při převzetí dcery vnikl k mojí mamince do domu a uhodil mě tak, že jsem měla rozbitý nos,” popisuje svoji rodinnou situaci Martina.

Kvůli zdravotnímu stavu nemůže vykonávat svou práci
Martina si našla přítele, který ji občas vypomůže, aby vše zvládla: “Přítele mám něco přes rok, ale nežijeme spolu. Občas mne pozve na večeři nebo nakoupí jídlo, ale veškeré výdaje domácnosti a aktivit hradím já. Kvůli zlomené kostrči a souvisejícím zdravotním potížím jsem musela přerušit svou živnost – pracovala jsem jako masérka. Dala jsem výpověď v zaměstnání, protože bych se chtěla dovzdělat, abych mohla dělat práci, kde si více vydělám. Naštěstí mi můj bývalý zaměstnavatel vyšel vstříc a nabídl mi pracovat z domova za výhodných podmínek. Momentálně bych uvítala spolupráci s psychologickým odborníkem, se kterým bych mohla pracovat systematicky a naučit se, jak se ke všemu kladně postavit.”

Dcera Emilka dělá Martině velkou radost a drží ji nad vodou: “Emilka je všestranné dítě a já bych ji chtěla ve všem podporovat. Chodí ráda na balet, do multi sportovního kroužku, ráda jezdí na bruslích, na kole, má ráda přírodu a zvířátka. Teď v září šla do první třídy,” uzavírá Martina.u