Maminka Lucie z Prahy

„Patrika jsem vychovávala sama na ubytovně.“

Lucie (34 let) žije sama se třemi dětmi – Patrikem (14 let), Vanesou (8 let) a Anetou (2,5 roku). Ani jedno z dětí se nestýká se svým otcem. Syn se Lucii narodil po dvouleté známosti, ale s jeho otcem zažívala perné chvíle: “V mých sedmnácti letech přišel můj první vztah, který trval tři roky a ze kterého mám syna Patrika. Byla jsem mladá a hloupá. Bydleli jsme u mých rodičů, ale rodiče toho všeho měli brzy plné zuby, protože otec Patrika byl neschopný, nemohl si najít práci. Měl zálibu pouze v alkoholu a jiných ženách, nechtěl žít normální slušný život. Nechával vše na mě a mně tenkrát ještě nedocházelo, jaké to může mít vše následky. Brala jsem si půjčky, abych byla schopna vše platit. Nakonec nás rodiče vystěhovali a přestali se mnou mluvit. Když jsem zjistila, že mi hrozí exekuce a jeho to vůbec nezajímá, vztah jsem ukončila. To byly Patrikovi dva roky.”

Peníze na drogy a půjčky

Lucie poté odešla na ubytovnu, kde žila sama se synem. Po několika letech potkala nového muže: “S dalším vztahem přišlo nové bydlení. Ale jelikož jsem neměla peníze na antikoncepci, po šestiměsíční známosti jsem otěhotněla. Otec Vanesky byl v prvních měsících vztahu normální slušný člověk. Po nějaké době však změnil zaměstnání a v nové práci se seznámil s problematickými kolegy a začalo peklo. Partner začal brát drogy, aby se před kolegy ukázal, ale vytvořil si na nich závislost. Kvůli tomu přišel o práci, začal mi brát peníze. Abych vše zaplatila, opět jsem si vzala dvě půjčky. Vztah jsem chtěla ukončit, byla jsem rozhodnuta se s ním rozejít, ale v momentě, kdy jsem mu to oznámila, tak mě fyzicky napadl a já jsem ze strachu v tomto vztahu ještě nějakou dobu zůstala”.

Záchrana před domácím násilím

Tehdy byla Lucie na všechno sama, neměla se komu svěřit a navíc se za svoji situaci styděla. I nadále snášela partnerovo agresivní chování: “Jeho agrese se začala stupňovat a můj strach také, to už jsem byla tři měsíce po porodu Vanesky. Zachránil mě můj spolužák ze školy, který mi zavolal, po nějaké době jsme se scházeli na kávě. Jednou, když jsme se sešli, tak jsem měla modřinu pod okem. Po chvilce zapírání jsem se mu se vším svěřila. S jeho manželkou mi pomohli od partnera utéct. Dlouho jsme se schovávali, každou chvilku jsme bydleli jinde, aby nás nenašel”.

Poté si Lucie našla nové bydlení, ve kterém s dětmi celkem spokojeně žila. A i nadále jí pomáhal bývalý spolužák: “Hodně mi pomáhal psychicky, jenže čím častěji jsme se viděli, tím víc jsme se začali vzájemně přitahovat. On byl ale ženatý a já jsem nechtěla ničit šťastnou rodinu. Naše schůzky jsem proto ukončila. Vše ale změnil třídní sraz, kde jsme se po nějaké době opět setkali. Vypili jsme pár skleniček, pod vlivem alkoholu jsme se neudrželi a spali spolu. To, že čekám Anetku, jsem zjistila až ve čtvrtém měsíci. Na výčitky svědomí bylo už pozdě, vůbec jsem nevěděla, co mám dělat, nechtěla jsem mu zničit manželství. Dohodli jsme se spolu, že nikomu neřeknu, že je Anetka jeho a on mi na ní bude finančně přispívat tisíc korun.”

Fanděte Lucii spolu s námi!

Tento příběh je sepsaný na základě podkladů a dokumentů, které projektu Fandi mámám poskytla maminka samoživitelka. Projekt nemůže ručit za morální bezúhonnost dané maminky. Každý dárce/dárkyně mají možnost se s vybranou maminkou spojit, popovídat si s ní, a dle vlastního uvážení se rozhodnout, zda právě jí svou pomoc nabídne. Projekt Fandi mámám propojuje samoživitelku s případnými dárci. Více informací najdete v záložce Nejčastější dotazy.

Rozhodli jste se pomoci tam, kde je to tolik potřeba?

Ozvěte se nám! Uvítáme jakoukoli pomoc! Děkujeme!