Ve vztahu s otcem synů, který je rumunské národnosti, jsem byla zhruba tři a půl roku. Poznali jsme se v práci a ze začátku to byl pěkný vztah. Asi po půl roce jsme se odstěhovali na Slovensko za prací a tam začalo z jeho strany domácí násilí, a to jak psychické, tak fyzické. Zároveň jsem ale otěhotněla a na jeho přání jsme se přestěhovali do Rumunska. Tam se situace tak vyhrotila, že jsem na něj musela zavolat policii. Následně odjel pracovat do Česka a já se synem zůstala v Rumunsku. Nechal nás bez peněz, nechtěl nechat udělat synovi pas a mě odmítl vyřídit rodičovský příspěvek. Musela jsem na internetu od cizích lidí poptávat mléko, plenky a jídlo, a nakonec mi začali pomáhat místní. Po několika měsících se přítel vrátil a odvezl nás do České republiky, kde jsme bydleli na ubytovně. Kvůli zhoršujícímu se domácímu násilí jsem se synem odešla do azylového domu v Olomouci, kde jsme zůstali deset měsíců. I přes to všechno jsem se snažila o nápravu vztahu a chtěla jsem chodit do partnerské poradny, což mi vždy slíbil, ale nikdy neudělal. Lékaři u něj mají podezření na psychickou poruchu osobnosti typu paranoidní žárlivost. Nakonec jsem vše ukončila a zůstala se synem a těhotná sama.”
Lucie momentálně se syny žije v Olomouci v bytě 1+1, otec se s dětmi vídá jednou za čtrnáct dní na odpoledne.

Mladší syn se narodil se srdeční vadou
Syn Vlado se narodil s kombinovanou srdeční vadou. Péče o něj je pro Lucii o to náročnější: “V těhotenství vypadalo vše v pořádku, až v den propuštění z porodnice slyšel pediatr šelest na srdíčku a zjistilo se, že syn trpí vrozenou srdeční vadou. Čtvrtý den po porodu byl ve vážném stavu transportován v kritickém stavu do Prahy, kde byl operován. Pro mne jako samoživitelku to bylo a stále je velice náročné, protože jsem musela být doma se starším synem a mladší byl sám v nemocnici. Vzhledem k tomu, že defekty na srdíčku má ještě čtyři, čekají ho další operace. Také má sníženou imunitu a je pro něj velice nebezpečné každé nachlazení. Proto mu chci pořídit inhalátor na rozpouštění hlenu, bohužel zdravotní pojišťovna ho nehradí” dodává smutně Lucie.

Lucie by se chtěla živit jako tlumočnice rumunštiny
Momentálně je Lucie na rodičovské dovolené, ale v budoucnu by chtěla využít získané znalosti rumunštiny a pracovat jako tlumočnice: “Rumunsky umím dobře, jen ještě musím zlepšit gramatiku. Rýsuje se i možnost, že bych mohla pracovat jako sociální pracovnice pro rumunské migranty pro Charitu Olomouc.” Nyní kromě rodičovské pobírá přídavky na děti, alimenty na obě děti a příspěvek na bydlení: “S financemi na tom nejsme nejlépe, po zaplacení všech nákladů nám zbývá asi 500 Kč na měsíc. Velice by mi pomohla materiální pomoc. Nemám pro děti ani pro sebe moc zimního oblečení, ani bot. Moc bych si také přála odjet s dětmi na nějaký víkendový pobyt. Prospělo by to jim i mně.”