Maminka Martina z Loun

„Bez pomoci mého otce bychom skončili na ulici.“

Martině je 37 let a má dvě děti – dceru Nicol (12 let) a syna Péťu (10 let), který vyžaduje speciální péči: „Syn je autista s Aspergerovým syndromem a ADHD. Je to s ním ” mazec”, ale za nic bych neměnila,“ říká Martina, která je na děti sama už sedm let.

„S tatínkem dětí jsem se znala velmi dlouho, ale dohromady jsme se dali, až když jsme se po pár letech potkali a on byl rozvedený. Znala jsem ho jen jako kamaráda nikoli jako partnera. Po půl roce chození jsme se brali a za další půlrok se nám narodila dcerka, koupili jsme společně domek a po dalších dvou letech se narodil syn. Po narození syna to začalo skřípat, manžel začal pít, přestal chodit do práce a začal mě fyzicky napadat. Několikrát zasahovala i policie. Začala jsem tedy do práce chodit já, přestože jsem tehdy byla na mateřské s dvouletým synem. Potřebovali jsme peníze, abychom měli z čeho žít a platit účty. Bohužel se to tím ještě zhoršilo. Manžel žárlil a konec našeho manželství byl neodvratný. Zůstala jsem s dětmi v domě, na který jsme měli hypotéku a kde jsem chtěla s dětmi i nadále zůstat. Hypotéka nebyla nikterak vysoká. Bohužel než proběhlo soudně majetkové vyrovnání, exekutor dům prodal, protože manžel měl dluh na zdravotním pojištění. Bez pomoci mého otce bychom skončili na ulici, v lepším případě v azylovém domě,“ vypráví o svých peripetiích Martina.

Od té doby spolu Martina s manželem prakticky nekomunikují, peníze na děti od něj dostává občas: „Manžela jsem viděla naposledy u rozvodu, děti ho viděly naposledy, když od nás odešel. Děti nenavštěvuje, ani jim nezavolá.“

Výživné na děti Martina dostává nepravidelně a v nízkých částkách. Nyní alimenty vymáhá přes exekutora.
Kvůli synovu postižení v současné době nemůže pracovat, proto je pro ni velmi těžké utáhnout domácnost finančně.
“Péťa chodí do běžné základní školy, občas chodím s ním, abych mu tam pomáhala. Musím být v té době ale doma, na telefonu, abych pro něj v případě problémů přijela,” vysvětluje Martina a dodává: “Dělám si pedagogický kurz, abych mohla pracovat jako asistentka pedagoga. Věřím, že se mi podaří pak pracovat ve škole, kam chodí Péťa.”
Martina občas chodí na brigády, uvítala by i práci z domova, kterou už zkoušela shánět, ale zatím bez úspěchu. Navíc jí trápí dluh: „Mám jeden velký dluh ve výši 400 000,- kč kvůli hypotéce, v současné době mám zažádáno o zastavení exekuce, případně požádám o insolvenci, pokud se zlepší podmínky pro sociálně slabší.“

Pomocnou ruku nachází u své kamarádky, která jí pomáhá materiálně a občas jí pohlídá děti a u svého táty, který pomáhá finančně, pokud může: „Nebýt otce a mé kamarádky, nevím, jak bych to vše zvládla.“

My Martině na její cestě fandíme!

Rozhodli jste se pomoci tam, kde je to tolik potřeba?

Ozvěte se nám! Uvítáme jakoukoli pomoc! Děkujeme!