Maminka Lenka z Dobříše

“I přesto, že chodím na plný úvazek do práce, nezvládnu svoje děti uživit.”

Lence je 37 let a má tři děti – Lenku (12 let), Táňu (10 let) a Jozífka (5 let).
Samoživitelkou je tři roky. Předtím byla dlouho v manželství, které se rozpadlo po jedenácti letech, a ve kterém nakonec Lenka prožila i chvíle hrůzy, kdy se bála o svůj život.

“S otcem mých dětí jsem se seznámila, když mi bylo 23 let, jemu 31. Chodila jsem tehdy do druhého ročníku VOŠ sociální práce, on pracoval jako skladník. Ihned mě okouzlil. Byl milý, nosil mi dárky, dával mi najevo, jak o mě stojí. Několik jeho přátel mě varovalo, že mu říkají “trestač” holek, neboť si vždy najde přítelkyni, nastěhuje si ji k sobě a pak si z ní udělá služku a nejedná s ní hezky. Já jim nevěřila, myslela jsem si, že si tak s ním vyřizují účty, protože měli nějaké neshody. Po roce vztahu jsme se spolu nastěhovali do pronajaté garsonky a já jsem neplánovaně otěhotněla. Následovala svatba, pak se narodila Lenička. Byla jsem velmi šťastná, i když kvůli mateřství jsem musela přerušit školu. A jak jsem pečovala o dceru, ani jsem si nevšimla, jak se chování manžela začalo měnit. Byl stále více dominantní, neustále mě za něco kritizoval, nedával mi prostor pro moje přání apod. Nicméně v té době mi to moc nedocházelo. Když bylo dceři půl roku, přestěhovali jsme se do dvoupokojového bytu, který jsme koupili na hypotéku. Druhá dcera byla plánovaná. Ale už během těhotenství přestal manžel chodit do práce a my žili hodně skromně. Manžel trávil čas sezením u počítače. Seděl u něj celé noci, dny prospal. Nezajímal se ani o mě, ani o naši rodinu. Byl agresivní a několikrát mě i zkopal, když jsem mu říkala, že to takhle nejde dál. Jemu bylo ale jedno, že nemáme peníze a že děti rostou a on se o ně nezajímá. Všechno bylo na mě. Manžel nijak neřešil naši těžkou situaci, naopak byl na mě zlý, neustále mě kritizoval a pomlouval před lidmi – že prý doma nic nedělám a chodím za chlapama. Já už ani neměla žádné přátele. Manžel nechtěl, abych je měla. Když jsem se bavila s nějakou kamarádkou, vynadal mi za to a doma bylo ještě větší dusno. Tak jsem se přestala s kamarádkami stýkat. Pak jsem si našla práci jako prodejce v prodejně mobilního operátora. Práce mi šla dobře, konečně jsme se finančně postavili na nohy. Manžel byl doma s dětmi, ale nepečoval o ně. Večer po práci mě proto vždy čekala tzv. druhá směna. Viděla jsem, že naše manželství je nefunkční, a tak jsem si potají hledala byt k pronájmu s tím, že od něj s dětmi odejdu. Bylo to ale složité, moje výplata chodila na jeho účet. Zřídila jsem si proto svůj účet, abych měla svoje peníze k dispozici, a mohla tak zaplatit kauci na byt. Manžel to zjistil a byl přesvědčený, že od něj chci odejít proto, že mám jiného muže. Marně jsem mu vysvětlovala, že je to kvůli tomu, jak mě trápí a že se nestará o rodinu. Několikrát se stalo, že mě zamkl doma a já nemohla jít do práce. Byl posedlý myšlenkou, že mám milence.”

Situace se v jednu chvíli natolik vyhrotila, že se Lenka bála o život: “Svázal mě kabelem, já se bránila, on mě povalil na zem, klečel mi na hrudníku, jednou rukou mě škrtil a druhou dusil. Prý když mě nemůže mít on, tak nikdo jiný a ať se přiznám, koho mám. Pochopila jsem, že jediná moje šance na přežití je, říct mu, že ho miluji a že ho neopustím. Ve chvíli, kdy jeho útok zeslábl, jsem mu to řekla a on přestal. Pak jsem vůbec nevěděla, co mám dělat. Bála jsem se, že mě zabije, když od něj budu chtít nadále odejít. Tak jsem s ním zůstala. On říkal, jak lituje toho, co mi provedl a že se polepší. Nějakou dobu to bylo skutečně lepší a já v naivním záchvatu štěstí přišla do jiného stavu. Vždycky jsem chtěla tři děti a myslela jsem si, že už bude naše manželství v pořádku. Ale nic se nezměnilo. Nakonec se mi od něj podařilo odejít ze dne na den díky pomoci rodičů. Když manžel jednou odešel z bytu, rychle jsme s tátou sbalili to nejdůležitější a nastěhovali se k mým rodičům. Bez nich bych od manžela nikdy neodešla. Dnes už jsme rozvedení, děti mám ve své péči a on si je bere jednou za 14 dní na víkend.”

Lenka pracuje jako referentka na ministerstvu. Rodinu musí uživit z platu a z nepravidelných alimentů. “Alimenty na tři děti mám stanovené soudem ve výši 7 000,- a bývalý manžel je platí se zpožděním. Na tento příjem se proto nikdy nemohu spolehnout. Nikdy nevím, kdy něco pošle. Navíc mi nějaké alimenty ještě dluží. Veškeré školy v přírodě a školní výlety atd. hradím já, otec dětí na nic nepřispívá. Nejvíce mě trápí, že i přesto, že chodím na plný úvazek do práce, nezvládnu svoje děti uživit. Většina mého platu jde na nájem a další platby, na jídlo a další nutné výdaje mi pak zbývá velmi málo. Starší dcera chodí do šesté třídy a mladší do čtvrté. Potřebovaly by notebook, neboť již mají dost úkolů dělat s jeho pomocí a přímo na něm. Není v mých finančních možnostech na něj našetřit. A mladší dcera Táňa by potřebovala postel, nyní spí na posteli pro menší děti a už je jí malá.”

My Lence fandíme!

Rozhodli jste se pomoci tam, kde je to tolik potřeba?

Ozvěte se nám! Uvítáme jakoukoli pomoc! Děkujeme!