Maminka Kateřina z Ústí n. L.

„Jedu na minimu a nemám kde ušetřit, co prodat, kde vzít na synovo oblečení, obuv, případné další aktivity…“

Kateřině je 36 let, sama vychovává syna Olivera (13 let), který má neurovývojovou poruchu, takže péče o něj je náročnější. “Syn má hyperkinetický syndrom, 3.stupeň zátěže, je medikovaný, docházíme k dětskému psychiatrovi.”

S otcem Olivera byla Kateřina ve vztahu jen několik měsíců, než neplánovaně otěhotněla: „V té době jsem zjistila, že jsem byla jakousi náplastí na jeho problémy s bývalou partnerkou. Byla jsem tedy milenkou, aniž bych o tom věděla. Dítě bylo prý omyl a nikdy ho nebude mít rád. Za třináct let viděl svého syna jen jedenkrát, na mou žádost. Nikdy se neozval, ani na jeho narozeniny a nikdy se nezajímal, ani osobně, ani finančně. O tom, že má syna, nikde nikomu neříká.“. Kateřina teď usiluje o určení otcovství a zapsání otce do rodného listu, aby mohla vymáhat alimenty. “Otec výživné nikdy nehradil, neboť dobrovolně odmítl své otcovství uznat.“
Přestože je Kateřina samoživitelkou od narození syna, svoji situaci do nedávna dobře zvládala. Současná finanční situace ji ale donutila žádat o pomoc. „Dávky sociální podpory a hmotné nouze jsem za dobu, co je syn na světě, využila minimálně a nyní beru příspěvky pár měsíců. Bohužel jsem ze zdravotních důvodů v dlouhodobé pracovní neschopnosti a můj příjem se rapidně snížil. Mívala jsem v minulosti příjem cca 14-18 000 Kč, nyní je to cca 8-9 000 Kč. Je to velmi omezující a nepříjemná situace, kdy už jedu na minimu a nemám, kde ušetřit, co prodat, kde vzít na synovo oblečení, obuv, případné další aktivity. Celý můj příjem spolkne nájem, elektřina, nezbytné výdaje a synovy přídavky se využijí na jeho školní pomůcky, legitku a svačiny do školy. Po devíti letech teď budu muset na úřad práce, budu pobírat jen podporu a přídavky.“
Kateřinu navíc trápí i splácení půjčky, kterou si brala v době, kdy měla práci na hlavní pracovní poměr a hezký příjem. „Půjčku jsem využila na několik stěhování a kaucí na byt a na základní vybavení domácnosti. Zbytek půjčky jsem vyčerpala na aktivity v letních měsících, kdy jsem využila možnosti táborů a příměstských táborů, abych mohla pracovat. Jelikož jsem v mínusu, opravdu netuším, z čeho budu půjčku do budoucna hradit.“
Nyní Kateřina čeká na lékařský posudek, aby věděla, do jaké kategorie spadá jako osoba se zdravotním znevýhodněním. To jí poté také umožní lépe hledat vhodnou práci: “Statut OZZ mi pomůže v tom, abych našla zaměstnání, které fyzicky zvládnu, například v chráněné dílně, či zkrácený úvazek, abych mohla pečovat o syna. Jsem člověk velmi činorodý a velmi mne baví práce s lidmi a na PC.”

My Katce v její snaze fandíme!

Rozhodli jste se pomoci tam, kde je to tolik potřeba?

Ozvěte se nám! Uvítáme jakoukoli pomoc! Děkujeme!