Maminka Jitka ze Svratouch

You are here:

Jitka se tehdy musela o vše postarat sama, exmanžel jí nepomáhal, ani ji nepodporoval. Pak jednoho dne potkala muže, se kterým má své nejmladší dítě – syna Pavla. “Seznámili jsme se přes kamaráda. Byl velmi pracovitý, ale stal se mu úraz, který ho na dlouho uvěznil doma. Díky tomu jsme se ale sblížili a já s ním začala bydlet. Později jsem otěhotněla. Všechno bylo v pořádku, dokud partner znovu nenabyl sil a zranění se nezhojilo. V ten moment se náš vztah začal pozvolna kazit. Partner začal opět pracovat na stavbách a začal pít. Do toho se přidaly finanční problémy a neshody, až to jednoho dne přerostlo a já partnera požádala, aby odešel.”

Mozková obrna komplikuje život
Jitka v dětství prodělala mozkovou obrnu, která ji komplikuje život. “Mám invalidní důchod třetího stupně. Kvůli třesu nemohu dělat jakoukoliv práci, i když bych si ráda přivydělala, abych zlepšila naši finanční situaci.” dodává.
Jitka má příjmy pouze z invalidního důchodu, přídavku na dítě a příspěvku na bydlení. Bývalý partner platí alimenty, ale o syna se nijak nezajímá. Kromě nejnutnějších výdajů jako jsou nájem, energie a režie domácnosti, musí myslet také na to, že má do konce roku insolvenci. Ta vznikla už v době, kdy zůstala sama se staršími dětmi: “Občas mi nevycházelo na nájem, tak jsem si musela půjčit.”

Syn Pavel prodělal leukémii
Jako by toho nebylo málo, Jitka si před časem prošla velmi těžkou zkouškou. Před deseti lety onemocněl syn Pavel leukémií: “Nyní už je vše v pořádku, ale stále musí chodit na testy a je sledovaný. Přesto to bylo velmi těžké období. Pavel je velmi sympatický mladý muž, je ale uzavřený a samotář. Jeho jediné přání je, aby dostal židli, která by se dala polohovat a notebook, který by byl jen jeho a nový. Je to zkrátka sedmnáctiletý kluk, který už nechodí stavět sněhuláky, ale rád sedí u počítače. To je jeho vášeň. Chodí do prvního ročníku střední zemědělské školy.”