Maminka Gabriela ze Znojma

„Přestávám zvládat postarat se o svou rodinu sama jako dřív.”

Gabriele je 29 let a má dvě děti – Danielu (9 let) a Dariu (4 roky). Své dcery vychovává Gabriela sama už několik let. V druhém vztahu, ze kterého má mladší dcerku, zažívala peklo – psychické i fyzické týrání. Kvůli tomu má dodnes velké zdravotní potíže, které jí omezují natolik, že je dlouhodobě na nemocenské a do původní práce se vrátit nemůže.

“Samoživitelkou jsem se stala už po narození první dcery. Bylo mi devatenáct let, dodělala jsem školu, postupně našla bydlení a přivýdělek. Otec dcery o ní neměl zájem a ani nemá. Když dcera měla čtyři roky, seznámila jsem se s otcem druhé dcery. Začátek byl krásný, plánovali jsme budoucnost, rodinu, dceru přijal jako vlastní. Koupil dům na vesnici, já otěhotněla, jak jsme si plánovali. Když nám oznámili, že čekáme dceru a ne syna, jak si přál, začalo se štěstí hroutit. Začaly naschvály, výčitky, tresty za “špatné” chování, vyhrožování, nucení do sexu a znásilňování. Měla jsem strach se svěřit, že mi nebude nikdo věřit. Bála jsem se odejít. Co bych dělala sama těhotná s malým dítětem? Sliby a prosby o odpuštění se střídaly s výhrůžkami, ponižováním a psychickým násilím. Po narození dcery přišla nevěra. Psychický teror se stále stupňoval a já se víc a víc bála odejít. Když měla dcera rok, náhle mi zemřel táta. Po jeho smrti přišlo i fyzické násilí. Pomohla mi kamarádka, našla mi bydlení, kam jsem mohla odejít nejen s dcerami, ale i se psy. Jedinou podmínkou bylo, že jsem si domeček musela sama rekonstruovat. Nové omítky, topení, elektřina, voda a podlahy. Vše jsem zvládala platit z výplaty, kterou jsem měla ve fabrice. Za pomoci bratra, který, když se dozvěděl, co jsem zažila, je mi velkou psychickou oporou, jsme domeček opravili. Všechno, co jsem prožila se ale podepsalo na mém zdraví – jednoho dne jsem se psychicky zhroutila a ve snaze najít pomoc jsem se dovolala do Bílého kruhu bezpečí. Doktorka a psycholožka se mě snažily dostat z nejhoršího. Po víc jak půl roce ale doktorka jasně rozhodla, že už mi neumožní návrat do fabriky, zakázala mi jakoukoli fyzicky namáhavou činnost a psycholožka to podložila doporučením, že z přetrvávajícího strachu z mužů, nemůžu pracovat v mužském kolektivu.”

Gabriela je nyní v situaci, kdy si hledá novou práci: “Během nouzového stavu mi běžela výpovědní lhůta. Jinou pozici pro mě v práci nenašli, a tak si musím najít jinou práci. Ale teď nikdo neřeší přijetí nového zaměstnance. Věřila jsem, že vše zvládnu, najdu si novou práci. Teď už ale začíná být situace těžká. Psychické i fyzické následky zůstaly a najít vhodnou práci je náročné. Chci si dodělat kurz na účetní.”

V tuto chvíli tak Gabriela musí veškeré výdaje, které má, zaplatit z nemocenské. Alimenty dostává jen na mladší dceru. “Otec starší dcery nikdy na dceru nepřispěl ani korunu, nejeví o dceru zájem už devět let. Komunikuju jen s otcem mladší dcery. Snažíme se spolu vycházet slušně a v klidu se na všem domluvit. Týrání jsem s policií neřešila. Myslela jsem si, že mi nikdo nebude věřit. V Bílém kruhu bezpečí mi i nabídli možnost žaloby, ale neměla jsem žádné důkazy a kvůli tomu jsem se rozhodla žalobu nepodat. Asi po půl roce, co jsem od partnera odešla, se mi přišel omluvit, že si uvědomil, jak se choval a že šlo o násilí a je mu to líto. Domluvili jsme se, že jsou nyní nejdůležitější děti. Jednou za dva až tři týdny si bere obě holky na odpoledne ven.”

Přestože Gabriela prožívala těžké chvíle, vždycky našla sílu pomáhat zvířatům v nouzi. Zachránila už několik psů a koček, o které se původní majitelé špatně starali, a kterým Gabriela s dětmi poskytla nový domov.

My Gabriele fandíme!

Rozhodli jste se pomoci tam, kde je to tolik potřeba?

Ozvěte se nám! Uvítáme jakoukoli pomoc! Děkujeme!