Maminka Gabriela z Jaroměře

„Starám se o dceru čtyřiadvacet hodin denně se vším všudy, včetně výuky.“

Gabriele je 46 let a má tři děti – Natálii (12 let), Petra (21 let) a Kristýnu (27 let).
Starší děti s Gabrielou už nežijí, nestýká se s nimi. Gabriela se tak stará už jen o malou Natálii, se kterou se ale život nemazlil: “Natálka je postižená, je ve čtvrtém stupni závislosti a třetím stupni zdravotního postižení, má střední mentální retardaci, autismus a spoustu jiných nemocí. Baví ji počítač a vyrábění komiksů.”

Všechny děti má Gabriela z jednoho manželství, které trvalo dvacet pět let. Vztah se rozpadl kvůli zákeřné nemoci: “Před dvanácti lety manželovi diagnostikovali duplicitní rakovinu, nádor na mozku. Do té doby normální manželství se proměnilo v psychický a následně i fyzický teror. Pokud šlo jen o mě, přehlížela jsem to. Rok jsem byla na vozíku poté, co mě manžel prohodil skleněnými dveřmi. Když se ale násilí začalo dotýkat dětí, manželství jsem ukončila. Poprvé u nás zasahovala policie před čtyřmi lety, kdy nám manžel vyhrožoval brokovnicí. Pár měsíců nato se odstěhoval a už s námi nebydlí. Hradí jen soudem vyměřené výživné. Nemáme o něm žádné další zprávy, o Natálku nemá zájem.”

Natálka nechodí do školy, Gabriela ji vyučuje doma: “Natálka má otočený spánkový rytmus, usíná okolo páté hodiny ráno a budí se okolo druhé odpoledne. Proto domácí škola. To mi znemožňuje jít do práce. Starám se čtyřiadvacet hodin o dceru se vším všudy. Ani nevíte, jak ráda bych šla do zaměstnání. Naše rodina žije jen z příspěvku na péči, příspěvku na bydlení, přídavků na děti, příspěvku na pohonné hmoty a z alimentů. Problém je, že máme vysoké výdaje na bydlení. Kvůli dceřinu postižení jsem musela sehnat podobný dům, do jakého se narodila a ve kterém žila celý svůj život. A za něj platím vysoký nájem. Potřebovala bych opravit auto, které je po bouračce ve špatném stavu. Pro nás jsou to ale nepředstavitelné výdaje. Čeká mě nákup nové postele, Natálka má od dvou let síťové lůžko, které se teď bohužel rozpadlo. Je toho spoustu, co mě trápí. Už nevím kudy kam. Mé přání je mít vlastní střechu nad hlavou a důstojně s dcerou dožít.”

My Gabriele fandíme!

Rozhodli jste se pomoci tam, kde je to tolik potřeba?

Ozvěte se nám! Uvítáme jakoukoli pomoc! Děkujeme!