Maminka Alena z Kostelce n. Orlicí

„Žijeme opravdu z minima a z toho, co nám kdo daruje.“

Aleně je 33 let, má tři dcery – Lauru (12 let), Terezu (10 let) a Rozárku Šarlotu (4 roky). Samoživitelkou je 2 roky. Dcery má Alena ze dvou manželství, ani jedno bohužel nedopadlo šťastně. Ona i její dcery si prošly velmi těžkým obdobím, kdy čelily psychickému i fyzickému týrání: “Můj první manžel je otec Laury a Terezky. Vdávala jsem se velice brzo, měla jsem v té době v péči svého bratra, protože rodiče se ho zřekli. Manželství ale nedopadlo, manžel měl hodně dluhů ze svého podnikání, pil alkohol. Po dohodě jsme se rozvedli. Holky si brával minimálně. Lauře v té době byly tři roky, Terezce půl roku. Po pár letech jsem potkala otce Rozárky. Ze začátku to bylo fajn, po svatbě a porodu Rozárky přišel náhlý zvrat. Postupně mi vše zakazoval. Řešil maličkosti jako jak se mám oblékat, malovat, s kým se stýkat atd. Postupně se vše zhoršovalo a gradovalo. Nakonec nás odstěhoval daleko od mých známých. Ocitla jsem se s dětmi na malé vesnici, kde bylo čtyřicet obyvatel. Autobus jezdil dvakrát za den. Byla jsem psychicky a fyzicky týrána. Po pár měsících začal bít i děti. Páskem, rukou, vším, co kde našel. Ponižoval nás, nutil do hodně věcí atd. Po roce a půl je vše u soudu. Byla už tři stání. Jsem velice ráda, že jsem našla odvahu dát na ex-manžela trestní oznámení a s dětmi odejít. Nebylo to lehké a neměly jsme nic. Musely jsme se odstěhovat. Já i dcery chodíme na terapie a ze všeho se pomaličku dostáváme.”

Některé zážitky si v sobě ale nesou dodnes: “Laura si prošla týráním od svého nevlastního otce. Dodnes má psychické trauma, docházíme na terapie. Je statečná, velice chytrá, ráda kreslí. Tereza má ráda sport, hraje fotbal. Taky doma sestavuje a režíruje kreslené filmy. Týráním si z nás prošla nejvíce. Od té doby má silnou nenávist k mužům, nemá ráda sama sebe. Dokonce se pokusila o sebevraždu. Dochází k psychologovi a na terapie. Rozárka miluje kreslení a cokoliv, co se dá stavět nebo s čím si hrát.”

Alena je na své dcery náležitě pyšná, navíc jí velmi pomáhají v domácnosti a s hlídáním nejmladší dcerky: “Všechny tři jsou velice skromné. Nikdy mi nevyčetly, že nechodí na obědy, nebo že nemají peníze na kroužky či jiné věci, mají ohromnou radost z naprostých maličkostí. Mám z manželství hodně exekucí, které mi teď strhávají z platu. Žijeme opravdu z minima a z toho, co nám kdo daruje. “

Oporu nemá Alena ani ve své rodině. Se svými rodiči není v kontaktu osmnáct let. “Otec byl alkoholik a agresor. Matka odešla s jiným mužem, a ten nás nechtěl”.

Aktuálně ji velmi zasáhla karanténa a zavřené školy: “Nemohu si vzít ošetřovačku, ač mám doma tři děti a školy zavřené. Máme hodně velký problém s potravinami. Hodně šetříme, ale jak jsou děti doma, jedí více. Také nemají hračky, nebo něco co by je zabavilo. Jsou zavřené v bytě a vlastně se zabavují tím, že ty starší uklízí. Z bytu od manžela jsme tehdy odešly jen s minimem věcí, děti toho moc na hraní nemají. Potěšily by je pastelky, papíry, cokoliv na vyrábění. Něco, co by je zabavilo. Ex manžel nás často doma zavíral a zamykal. Hodně jim současný stav karantény to období připomíná. Vymýšlím různé hry. Bohužel nemáme doma ani deskovou hru.”

Alena sice vydělává, pracuje jako vychovatelka v dětském domově, ovšem z platu se jí strhává exekuce. Nepobírá žádné dávky a alimenty na děti dostává nepravidelně, někdy jen malou část stanoveného výživného, některý měsíc peníze nedorazí vůbec: “Na oba otce jsem dala exekuci na plat. Ani jeden nepracuje oficiálně. Takže bohužel.”

My Aleně fandíme!

Alenčina přání:
  1. Matrace do postele 200×80 dceři do pokojíčku
  2. Trvanlivé potraviny
  3. Výtvarné potřeby pro děti (pastelky, papíry)
  4. Drogerie (prací prášek, vložky, sprchové gely, šampóny)
  5. Hračky pro děti – fotbalový míč a dětská kuchyňka (může být i použitá, funkční a v dobrém stavu)

Rozhodli jste se pomoci tam, kde je to tolik potřeba?

Ozvěte se nám! Uvítáme jakoukoli pomoc! Děkujeme!