Maminka Lucie z Příbramska

„„Když jsem odešla od manžela, všechny mé věci prodal”“

Maminka_Lucie_z_příbramska kopie

Pro maminku Lucii se nám podařilo sehnat:

  • Nákup do domácnosti – kvalitní potraviny (teď Lucie nakupuje co nejlevnější věci, pro dceru bych ráda pestřejší jídelníček než x-krát týdně brambory na různý způsob, maso má maximálně jednou za týden, ovoce a zeleninu sporadicky…)
  • Autosedačku pro 15 – 36 kg (po domluvě s kamarádem u kterého Lucie bydlí, by s ním mohly jezdit autem do města- dcera do školky a Lucie do práce, až nějakou sežene) 
  • Drogerie (mýdlo, šampón, prací prostředky, pasta na zuby, hygienické potřeby – toaletní papír, tampóny, čistící prostředky-jar, přípravky na wc, podlahy apod.)
  • Oblečení pro Natálku vel. 116 až 122 (mikiny, trička, punčocháče, kalhoty, tepláčky, zimní oblečení, zimní kombinézu) a boty vel. 29-30
  • Peřiny s povlečením (teď spí Lucie s Natálkou jen pod dekami, Natálka miluje Ledové království nebo My Little Ponny)

Lucii je 28 let, má maturitu z obchodní akademie. Sama vychovává čtyřletou dcerku Natálku. Od svého manžela odešla, když bylo Natálce půl roku, protože, jak sama říká, bála se, že jinak obě skončí pod mostem. „Manžel lhal, podváděl, kradl a dlužil, kudy chodil. Abychom s Natálkou vůbec měly co jíst, musela jsem si půjčovat peníze. Zjistila jsem, že nelhal jenom mně, ale i mé rodině, přátelům, své rodině, v práci, když zrovna v nějaké byl.“ Od manžela odešla do svého rodného domu, kde však nikdy nebyla moc šťastná, protože celé její dětství bylo komplikované, zažila i fyzické týrání od své matky, šikanu kvůli své váze, špatné vztahy s macechou…

„Byla to jediná možnost, kam jít, protože nikoho jiného nemám,“ vysvětluje Lucie. V domě žila se svými prarodiči, otcem, macechou a jejich společným synem. Pak se ale situace změnila, psychický teror byl už k nevydržení a Lucie byla nucená i s dcerkou dům opustit. Naštěstí ji krátkodobý azyl nabídl kamarád ve svém bytě. „Cítím se vůči kamarádovi trapně, že nás u sebe nechává zadarmo, protože mu nemám čím přispět, maximálně uklízím, vařím apod. On s tím prý zatím nemá problém, ale já vím, že to takhle nejde a ani to takhle nechci,“ zoufá si Lucie. Finančně Lucie velmi strádá. Vše, čím si od dětství prošla, poznamenalo její duši – lékaři ji diagnostikovali bipolární poruchu s občasnými panickými ataky, kvůli čemuž má invalidní důchod 1. stupně, na který pobírá 5323 Kč. V dubnu kvůli úrazu zad přišla o práci, dosud pobírala podporu v nezaměstnanosti, která ji však nyní končí, a proto shání práci. Na dceru dostává přídavky 500 Kč a otec Natálky má platit výživné ve výši 3000 Kč, avšak exekutor mu z platu strhává 1000 Kč, někdy i méně nebo nic, protože mu musí zůstat životní minimum, takže se stane, že Lucie nedostane ani korunu. Celkem otec dluží na výživném přes 49 000 Kč. Navíc má platit na Lucii jako na rozvedenou manželku měsíčně ještě 1000 Kč, ovšem ani to neplatí, i tady dluží,  a to 17 000 Kč.  Lucie musí každý měsíc navíc splácet dluhy 4800 Kč, které si nadělala v manželství. A to jí hodně tíží. Dost peněz vydá také na léky, pak musí zaplatit školku, jídlo a běžné potřeby do domácnosti. „Do teď mě štve, jak jsem mohla být tak hloupá a nic na manželovi nepoznat. Věděl, co na mě platí, psychicky mě týral. Byla jsem slabá. S ním jsem se seznámila přes internet, do dnes toho lituji. Jenže on se ke mně v té době choval tak hezky jako nikdo, poskytoval mi lásku, kterou jsem z domova neznala.“

Lucie intenzivně hledá práci, zatím ale bez úspěchu. Přitom se nebrání žádné práci – po škole se věnovala účetnictví, později pracovala, kde to šlo – dělala telefonní operátorku, dělnici v truhlářské výrobě, kde se jí však stal úraz zad. Lucie ví, že se musí postarat o dceru a snaží se být silná. Přesto přiznává, že je z manželství tak zlomená, že už asi nikdy žádnému muži nebude moct důvěřovat. „Malá je statečná, v rámci věku má pochopení, je empatická, je prostě úžasná. Vždy za mnou přijde, obejme mě, řekne maminko neplakej, spolu to nějak zvládneme a snaží se být pozitivní, ale vidím na ní, že ze mě cítí nepohodu a nechci ji dostávat do horších situací. Cítím se fakt hrozně sama, ale jediné, co mě na tom světě drží a těší, je malá, protože je prostě úžasná.“