Maminka Blanka z Dolního Lánova

„Přišla jsem o vše, ale snažím se myslet hlavně na holky a zvířata”

Maminka_Blanka_web

Pro maminku Blanku se nám podařilo sehnat:

  • Nákup do domácnosti (trvanlivé potraviny, maso, vejce, prací prášek apod.)
  • Cyklistické kolo (pro třinácti letou Sáru)
  • Postel do dětského pokoje pro Sáru (rozkládací nebo výsuvná s přistýlkou, aby u Sáry mohla přespávat kamarádka)  
  • Výlet pro Blanku a pro dcery  

Blance je 47 let a má tři děti. Žije však jen s nejmladší třináctiletou Sárou, k tomu se dvěma psy a jednou kočkou. Starší osmnáctiletá Valerie bydlí se svým přítelem, který jí pomáhá i finančně, za což je Blanka velice vděčná, protože jsou dny, kdy už nemá ani na jídlo. Je totiž v insolvenci a měsíčně splácí dluhy 5000 Kč. Pracuje jako montérka v jedné firmě na výrobu autosoučástek, z platu 16 000Kč musí kromě dluhů zaplatit nájem 5308 Kč, elektřinu 2500 Kč a další poplatky. S nejstarším pětadvacetiletým synem Jakubem se nevídá. Po rozhodnutí soudu totiž zůstal syn v péči otce a to je odcizilo…

Manželství Blanky z počátku několik let fungovalo. S mužem se brali, když synovi bylo osm měsíců. Nejprve společně bydleli u manželových rodičů, pak v bytě, až si nakonec u rodičů přistavěli svoji část domku. Nastěhovali se tam, když Blanka porodila dceru Valerii. Po nějaké době však zjstila, že jí manžel podvádí. „Peklo, které začalo, bylo strašné. Hádky, psychické týrání. Najednou se mi syn začal odcizovat. Nikam se mnou nechtěl a byl stále s otcem a jeho rodiči. Já se starala o malou,“ vypráví Blanka. Soudkyně nakonec děti rozdělila, syna Jakuba svěřila do péče otci, mladší Valerii Blance. „Odešla jsem pouze s taškou, kočárkem a oblečením na malou a sebe. Byla jsem zdrcená, že syn zůstal u otce. Od té doby jsem ho nevídala. Bohužel byl tak naočkován a koupen otcem, že ani dárky ode mě nepřijímal. Jakubovi je dnes 25 let, potkala jsem ho dvakrát, vždy bez pozdravu otočil hlavu a nereagoval. Dodnes mě trápí, že to tak dopadlo,“ vzpomíná zdrceně Blanka. Blanka pak s malou Valerií odešla k matce, později se jí podařilo sehnat podnájem, pracovala po nocích, aby sebe a dcerku uživila. Sice to bylo náročné období, ale dařilo se, začala i podnikat. V té době však narazila na nepoctivost spolupracovníka, kterému podepsala ručitelský závazek. On dluhy neplatit, takže spadly na Blanku.

Po nějaké době se však Blanka opět zamilovala a po třech letech chystala s novým partnerem svatbu. A po třetí, tentokrát neplánovaně, otěhotněla. Žádná svatba se ovšem nekonala, jak vypráví Blanka: „Přítel mi týden před svatbou, kdy jsem byla v pátém měsíci těhotenství, oznámil, že musí naléhavě na Slovensko. Od té doby jsem ho neviděla.“ Od známých se postupně dozvídala, že měl její partner velké dluhy, které se vyšplhaly na 300 tisíc. „Najednou jsem byla bezradná, těhotná, s pěti letou dcerou a v podnájmu. A k tomu jsem měla splácet dluhy,“ pokračuje Blanka ve vyprávění svého příběhu. Třetí dítě, Sára, se narodila po náročném porodu s diagnózou otevřených chlopní. „V té době jsem dlužila na nájemném, neměla jak živit Val, platila jsem ji pouze školku. Žila jsem z mateřské 3500  Kč, což šlo na nájem, z výživného 1000 Kč, ze kterého jsem platila školku a pleny pro Sárku,“ říká Blanka. Pak se jí podařilo sehnat byt v rodné vísce, pracovala v nočních směnách v nonstop baru, aby sebe a děvčata uživila. Začalo se jí dařit, dluhy doplatila, mohla si koupit i auto na splátky.

Jenže přišla další rána – její maminka onemocněla rakovinou. „Valerii bylo deset, Sáře čtyři, když mi maminka začala mizet před očima. Svůj boj prohrála. Dodnes lituji, že jsem mamce nedokázala říct, jak moc si ji vážím a jak moc ji mám ráda,“ dodává smutně Blanka. Odkázala jí však dům, který Blanka postupně začala vlastními silami renovovat. „Do domu jsem postupně investovala. Holky byly spokojené, pořídily jsme si psy a kocourka s kočičkou. Byly to krásné roky.“ Pak Blanka onemocněla rakovinou. Má za sebou 6 operací dělohy, dodnes chodí na pravidelné kontroly. Navíc trpí panickou atakou a úzkostí, na což bere léky. O dům, ve kterém byla tak spokojená, nakonec také přišla. Dohnala jí nerozvážnost z minulých let, tedy již zmíněný dluh, za který ručila spolupracovníkovi, a také její vlastní půjčka na opravu domu ve výši 400 tisíc. Požádala o insolvenci. „ Během dvou měsíců jsem přišla o dům a měla jsem před Vánocemi hledat bydlení. Nakonec jsem našla, ale byla to fuška. Ty nervy s realitní kanceláří, správcem, k tomu psi a kočky. A vše přestěhovat během tří dnů do 2+1…Ale zvládly jsme to. Val se pak odstěhovala k příteli. Dnes tu tedy bydlím se Sárou, která nikdy nepoznala otce, nedostává výživné, nepamatuje si babičku a má jen mě a Val. Vidím, jak jí táta chybí,“ říká Blanka a dodává: „ Život mi proplul mezi prsty, potkaly mě jen samé problémy. A víte, co bych si přála? Dodělat Sáře pokoj, trochu si to tu zvelebit a na vše zlé kolem zapomenout. Chtěla bych holkám vynahradit ta léta odříkání a jen trochu žít.“