Babička Marie z okolí Českého Těšína

„Nejtěžší pro mě je vidět, když Kristýnka pláče a stýská se jí po hračkách. Bála se, že nás bývalý manžel najde.“

Marii je 51 let a není typickou maminkou samoživitelkou. V pěstounské péči má totiž svoji vnučku Kristýnku (10 let). Marie zůstala na vše sama, protože se stala obětí domácího násilí. Samoživitelkou je od dubna roku 2016, kdy se po opakovaných útocích rozhodla od svého manžela (není dědečkem malé Kristýnky, vdaná za něj byla šest let) utéct: „Byl tehdy i vykázán policií z bytu. Za jeho agresivitu mohl alkohol, který ho změnil. Šel dokonce i na protialkoholní léčení, ale nepomohlo to. Když pak napadl i Kristýnku, řekla jsem si dost.“

Při útěku přišla téměř o všechny své věci. „Utekly jsme s taškou, kde jsme měly osušky a plavky. Řekly jsme, že se jedeme koupat. Pokoušela jsem se pro své věci vrátit, ale nepodařilo se mi to. Všechny naše věci, ať už šlo o boty, hračky, knihy, fotky, léky nebo památky na rodiče, buď vyhodil do popelnice nebo spálil.“ Do nedávna se před ním ještě Marie musela skrývat: „S menšími či většími přestávkami mě, mé příbuzné nebo známé kontaktoval a hledal nás. Už jsme se dvakrát musely přesunout.“ Teď se ale Marie dozvěděla, že její bývalý přítel zemřel, už tedy nemusí žít na utajené adrese.

Marie má svoji vnučku v péči od jejích dvou let. Matka Kristýnky ji porodila v osmnácti letech, nezvládala péči a přidaly se ještě psychické problémy. Nakonec utekla z domova. „Potom už se mezi nimi nepodařil navázat vztah matky a dcery. Kristýnka ví, že moje dcera je její máma, stýkají se, ale spíš se berou jako sestry. Dcera už má teď druhé dítě, o které se stará a tam je vše v pořádku,“ upřesňuje Marie. Otec Kristýnky není zapsaný v rodném listě.
Kristýnka je navíc postižená – má těžkou formou vývojové dysfázie a posttraumatickou stresovou poruchou. Do šesti let nemluvila, ale díky intenzivní péči se to zlepšilo. Její schopnosti ale nejsou dostatečně vyvinuté – má sice nadprůměrnou inteligenci (je na úrovni třinácti letého dítě), v jiné oblasti je ovšem na úrovni sedmi letého dítěte: „Musím jí pomáhat s oblékáním, s jídlem. Není schopná jít nikam sama. Kristýnka má ale obrovskou vůli.“
Marie si musí vystačit s odměnou pro pěstouna, příspěvkem na úhradu potřeb dítěte, přídavkem na dítě a s invalidní důchodem 1. stupně – dostala ho kvůli svým psychickým problémů, od roku 2009 se totiž léčí na psychiatrii. Kromě poplatků za bydlení a režii domácnosti jí nemalé peníze stojí také specializovaná péče o Kristýnku: „Hodně dám za logopedické pomůcky a nejvíc nás stojí dojíždí za psycholožkou do Prahy. Nemůžu ji změnit, Verunka by jinou nepřijala, takže za ní dojíždíme každý měsíc a musíme se v Praze i ubytovat, což nás měsíčně vyjde na 5 000 Kč.“ Oporu má naštěstí v rodině, která jí pomáhá, jak se dá.

Rozhodli jste se pomoci tam, kde je to tolik potřeba?

Ozvěte se nám! Uvítáme jakoukoli pomoc! Děkujeme!