Maminka Veronika z Mělnicka

„Nejvíc mě trápí, že klukům nemůžu dát, co bych pro ně chtěla a že živoříme. Po zaplacení všech výdajů nám zbývá minimum.”

Veronice je 27 let a sama vychovává dva syny – Honzíka (3 roky) a Dominika (18 měsíců). Samoživitelkou je více než dva roky. S tatínkem Honzíka se Veronika potkala v práci, když pracovala jako prodavačka. Po ročním vztahu otěhotněla a začali spolu bydlet. Po pár měsících společného soužití se atmosféra doma změnila: „Přítel začal být agresivní a násilnický. Napadl mě v těhotenství, řešila to i policie. Vyvrcholilo to mým útěkem do azylového domu.“ Tam Veronika strávila dva roky a jakmile se uvolnil pokoj v bytě její maminky, kde tehdy bydlel Veroničin bratr s rodinou, mohla se Veronika z azylového domu odstěhovat.

Mamince platí Veronika za bydlení 2000 Kč. „Tím, že bydlím u mámy, nemám nárok ani na příspěvek na bydlení. Ráda bych si našla vlastní byt, ale z rodičovského příspěvku nedokážu momentálně našetřit na kauci a na nájem,“ vysvětluje Veronika. „A maminka mě nemůže živit, sama splácí půjčku a chodí do práce od ráda do večera.“ S otcem Honzíka Veronika není v kontaktu, nejeví zájem ani o syna. „Má platit 3000 Kč alimenty, ale nedostávám vůbec nic. Dluží mi hodně peněz.“
S otcem svého druhého syna, malého Dominika, seznámila Veroniku kamarádka a ze začátku se vše zdálo být naprosto v pořádku. Jenže Veronika opět narazila. „Byl to podvodník a aniž bych to tušila, zadlužil mě, okradl mě o všechny mé úspory a okradl dokonce i moji babičku. Když jsem zjistila, že jsem ve třetím měsíci těhotenství, beze slova zmizel,“ vypráví Veronika. „Používali jsme antikoncepci a do třetího měsíce jsem měla normálně menstruaci, takže jsme vůbec netušila, že jsem těhotná. Na potrat pak již bylo pozdě,“ vzpomíná Veronika. „Dominik nemá ani otce zapsaného v rodném listě. Zmizel, nikdo neví kam. Hledá ho i policie.“ Nejvíc Veronice v tu dobu pomohla sociální pracovnice, která jí zajistila mimořádnou pomoc prostřednictvím stravenek, aby měla Veronika alespoň na jídlo. „Bylo pro mě tehdy hodně náročné, když jsem zůstala zase sama, s malým synem a opět těhotná, navíc v azylovém domě,“ přiznává Veronika.
Veronika musí měsíčně vyžít z rodičovského příspěvku, který činí 3 800 Kč a přídavků na děti, které dohromady dělají 1000 Kč. Honzík je navíc epileptik, takže musí brát pravidelně léky. A malý Dominik je alergický na mléko a arašídy, navíc je hluchý na jedno ouško. „Dost peněz stojí léky a ježdění po doktorech. Nejtěžší je přizpůsobit jídelníček pro oba kluky tak, aby měli dost živin a pro Domču zajistit potraviny, které smí.“ Velkou položku z rozpočtu na jídlo zabírají speciální mléka, která musí Veronika kupovat pro Dominika.
Veronika by ráda v září nastoupila do práce, pokud se Dominik dostane do školky. „Budu shánět práci jako prodavačka, abych si finančně přilepšila a mohla normálně žít,“ dodává Veronika.

My Veronice fandíme! 

Pro Maminku Veroniku jsme sehnali:

• Trvanlivé potraviny
• Jednorázové plenky vel. 4 + (značka Dada nebo Pampers – po těch jediných se Dominik neosype)
• Sójové nebo rýžové mléko (to jediné malý Dominik může pít)
• Dřevěné koleje s vláčky pro kluky (Honzík měl narozeniny, moc si tuto hračku přeje, ale Veronika na ni nemá peníze)
• Peřinu (90×200, pro alergiky), polštář a povlečení (např. s motivem pohádky Máša a Medvěd nebo Lokomotiva Tomáš)

Rozhodli jste se pomoci tam, kde je to tolik potřeba?

Ozvěte se nám! Uvítáme jakoukoli pomoc! Děkujeme!