Maminka Martina z Tábora

„Syn Filip je ve škole neustále napadán, že jsme chudáci a že nemáme na věci, které děti jeho věku mají jako jsou tablet, telefon…“

Martině je 33 let a má celkem pět dětí. Samoživitelkou je pět a půl roku. V péči má však jen tři děti, se kterými žije v azylovém domě v Táboře. Nejstarší dvě děti – dceru Marcelku (13 let) a syna Filípka (11 let) má Martina se dvěma muži. Verunku (5 let) a dvojčata Jakuba a Martina (6 let) má s mužem, který Martinu fyzicky týral, tak se jejich vztah nakonec rozpadl. Tehdy Martina žila na ubytovně, a tak soud svěřil otci do péče dvojčata, Verunku nechal v péči Martiny, protože byla ještě malinká. Kluky Martina vídá jednou za čtrnáct dní a nese velmi těžce, že s nimi nemůže být každý den. „Od doby, co je nemám u sebe, jsem nucena brát léky na uklidnění. Byla mi stanovena diagnóza panická úzkost a prakticky denně se bojím dalšího dne,“ říká smutně Martina.

Na dvojčata platí Martina výživné 1000 Kč, na Verunku dostává jen 300 Kč, protože bývalý partner je v insolvenci. Otcové dalších dvou dětí, tedy Marcelky a Filipa, se nezajímají a alimenty neplatí. V azylovém domě může Martina zůstat do března příštího roku. Včetně dávek a výživného má příjem 16 320 Kč. Jen nájem v azylovém domě ji stojí 8100 Kč. Další peníze spolknou nutné poplatky jako nájem, škola, školka, MHD, praní (v azylovém domě se platí 30 Kč za jedno praní). Na den jí tak zbývá 177 Kč. „V současné době nemůžu dětem dopřát vůbec nic. Ani nové boty, oblečení, výlety, prostě nic,“ přiznává maminka samoživitelka a smutně dodává: „Syn Filip je ve škole neustále napadán, že jsme chudáci a že nemáme na věci, které děti jeho veku mají jako jsou tablet, telefon apod.“
Oblečení na děti většinou není problém zajistit, protože do azylového domu lidé často nějaké vozí. Pro sebe ale Martina oblečení shání jinak: „Sebe jsem vyřešila návštěvou kontejneru. Je to hrozné, že to říkám, ale boty jsem našla u kontejneru. Zimní bundu nemám vůbec. Chodím v zateplených kalhotách a jedněch džínách.“
Martina již nemá rodiče, na které by se mohla obrátit a se sestrou po smrti maminky nekomunikuje. Martina se snaží shánět peníze, kde se dá, a tak chodí na nejrůznější brigády. Nově získala od října práci v jednom řetězci rychlého občerstvení a tak věří, že zase bude lépe: „Moje děti jsou velmi skromné a hrozně mě mrzí, že nemůžou mít vše, co mají ostatní děti.“

My Martině fandíme! 

Pro Maminku Martinu jsme sehnali:
• Mobilní telefony pro Marcelku a Filípka (ve škole se jim děti vysmívají, že jako jediní nemají mobil)
• Nákup trvanlivých potravin
• Drogerie a léky (např. poukázka do lékárny)
• Oblečení pro Martinu – vel. XXL
• Společenské deskové hry pro děti (Monopoly apod.)

Rozhodli jste se pomoci tam, kde je to tolik potřeba?

Ozvěte se nám! Uvítáme jakoukoli pomoc! Děkujeme!