Maminka Lucie z Prahy

„V prvním těhotenství se ze mě manžel snažil dítě vymlátit za každou cenu.”

Lucii je třicet let, má dvě krásné dcery – Verunku (8 let) a Petrušku (6 let) a pracuje jako zdravotní sestra. Obě holčičky má se svým bývalým manželem, sama je s holčičkami přes dva roky. S manželem Lucie žila sedm let a prošla si během té doby peklem. „Poprvé jsem facku dostala ještě před svatbou. Samozřejmě jsem si vše omlouvala. No a svatba mé „omluvy“ zpečetila. Od té chvíle byly tyto stavy na denním pořádku,“ začíná Lucie vyprávět svoji zkušenost s domácím násilím…

Zažila fyzické i psychicé týrání. „V prvním těhotenství se ze mě manžel snažil dítě vymlátit za každou cenu. Dcerušku jsem donosila, byla sice maličká, ale bojovnice. Když jí bylo šest měsíců, dostala jsem odvahu od manžela tyrana odejít,“ říká Lucie. Jenže se pak opět nechala zlákat na sladká slova a vrátila se. A tuto chybu udělala ještě dvakrát. Pak znovu otěhotněla, ovšem nečekala, že se situace ještě vyostří: „Tentokrát se rozhodl, že ze mě dítě dostane jiným způsobem a několikrát mě v těhotenství znásilnil… Opět jsem si dcerušku zvládla donosit. Její vstup do života byl hodně těžký… zprvu dlouhé oživování, poté odmítala mlíčko, ale i ona to zvládla“.

Celá výplata pro manžela

Lucie si na život s tyranem začala zvykat a připadalo jí to vlastně normální. Už s ním nebojovala, měla pocit, že ona je vlastně ta špatná, že ona nic neumí. Později ji manžel donutil jít do práce a o děti se staral on. „Musela jsem nastoupit na dvanácti hodinové směny, musela jsem si zrušit účet a výplatu nechávala posílat na jeho účet. Zpětně jsem zjistila, že mé dcerky hlídaly různé manželovy milenky a on mě podváděl, kudy chodil,“ dodává Lucie. Nikdy se manželovi nezavděčila. Cokoli udělala, bylo špatně: „V guláši bylo málo nebo zase hodně masa, vytírala jsem jen 10 min. atd… Postupem času už jsem neměla žádné soukromí, chodil se mnou úplně všude, i do koupelny, na wc, kde kontroloval mou vykonanou potřebu. Doteď je mi při vzpomínce na to špatně.“

Měsíc bez dcer

Vše vyvrcholilo o Vánocích 2013, kdy manžel Lucii vyčetl, že brambory do salátu nemají tvar hranolek a vykloubil jí rameno. A to už se Lucie konečně probudila a řekla si dost. V lednu sbalila věci sobě a dětem a šla pro ně do školky s tím, že od manžela odejdou. Jenže ten změnu situace vycítil a před školkou na ni čekal. Pak sebral holčičky a ujel. „Věděla jsem, že kdybych si pro holčičky jela, zabil by mě. Boj o to, abych měla děti u sebe, nebo abych je mohla alespoň vidět a pohladit, trval měsíc. Celý měsíc jsem je neviděla, neslyšela.“ Po té, co se Lucčin manžel dozvěděl, že na něj podala trestní oznámení, děti jí vrátil a doufal, že trestní oznámení stáhne. „Neudělala jsem to a prožila si ještě několik měsíců stalkingu a vyhrožování,“ vzpomíná Lucie. Po půl roce dostala dcery do své péče a rozvedli se. „Kvůli neplacení alimentů už má exekuci. Kvůli trestnímu stíhání nesmí do Prahy, ale aby škodil i nadále, vymýšlí stále další a další věci. Rozhodl se zažádat o svěření dětí do péče a soudy to řešit musí.“
Problémy v rodině se podepsaly i na zdraví dětí. „Starší dcerka Verunka má stále problémy se střevy, v osmi letech se občas pokakává, lékaři stále bádají. A mladší dcerka Petruška je předškolačka a stále má problémy s mluvou, protože začala mluvit až ve čtyřech letech,“ dodává smutně Lucie.
Lucka nicméně věří, že teď už je vše zlé za nimi. Snaží se ještě u soudu domoci změny příjmení u holčiček, aby se jmenovaly po ní. A to je snad na dobré cestě. Momentálně bydlí v azylovém domě a shání byt, aby mohla spolu s dcerami zase normálně žít. Najít vhodný podnájem je však velmi složité.

My Lucii fandíme! 

Pro maminku Lucii se nám podařilo sehnat:

• Povlečení na peřinu a polštář
• Teplejší oblečení pro dcery vel. 140
• Boty vel. 32–33
• Teplejší oblečení pro Lucii – vel. XXL
• Toustovač (dcerky mají zapečené pečivo moc rády)

Rozhodli jste se pomoci tam, kde je to tolik potřeba?

Ozvěte se nám! Uvítáme jakoukoli pomoc! Děkujeme!